"Nedopustil jsem se žádného kázeňského přestupku," dodal Opočenský. Soud by o jeho podmínečném propuštění mohl podle vedení věznice rozhodnout do dvou měsíců.
"Pokud mě propustí, bude to můj čtvrtý, a jsem přesvědčen že i poslední, začátek. Prvním mezníkem byla emigrace do Německa, pak přestěhování do Spojených států. Potřetí jsem začínal po návratu zpět do vlasti. To bylo hodně krušné, čtyři a půl roku jsem žil ve stresu kvůli incidentu ze skinem," uvedl Opočenský.
Vězení Opočenského podle vlastních slov změnilo. "Trest měl v mém případě velký smysl. Byla to jediná možná brzda, sám jsem se nedokázal ovládnout. Navíc na rozdíl od řady jiných vězňů nezažívám pocit hořkosti z toho, že bych byl odsouzen neprávem, že jsem se neprovinil," doplnil.
Tři roky za mřížemi poskytly sochaři dostatek času na sebereflexi. Oporou je mu čtyřiadvacetiletá manželka Julie, kterou si vzal loni v květnu při přerušení trestu na nedalekém zámku Červený Hrádek. Dobrý vztah má nadále se svou bývalou ženou a osmiletým synem. - více zde
"Získal jsem lásku mladé ženy, která reprezentuje vše to, co mě oslovuje nejvíce. Zvládla neuvěřitelné věci, například třikrát stěhovala můj ateliér s 50 tunami soch. Na svobodě bude těžké bránit se svodům. Neudělám ale nic, co by jí ublížilo a já ji ztratil. Cena, kterou bych zaplatil tentokrát, by byla mnohem vyšší," dodal.
Opočenský se ve vězení vyvíjel i jako umělec. Díky zařazení do učebního oboru strojní zámečník a práci s frézou a soustruhem objevil kov, s nímž dosud nepracoval. V dílně vytvořil za předcházejícího vedení věznice dvě série předmětů z kovu a ze dřeva, materiál si nechal na vlastní náklady přivézt.
"Vydají na výstavu. Mám nabídku od šéfa galerie v Mostě a také z kláštereckého zámku. V tvorbě budu pokračovat i na svobodě. Z vězení si odnesu tolik nápadů a námětů, že s nimi vystačím do konce života a potřeboval bych i jeden další navrch," nastínil další plány.
