Zakazovat historický dokument v době, kdy vycházejí desítky a stovky studií důkladně rozebírajících kořeny nacismu, by bylo zpozdilé. Kdo se tedy horší nad tím, co uvidí v knihkupectvích děti, nechť vzpomene na nedávnou dobu, kdy spisy ne menších vražedných šílenců, Lenina a Stalina, zdobily každou veřejnou knihovnu ve stozích. Nikomu neškodily, vždyť je nikdo nečetl, krom několika pomatenců, již je stejně znali v ruském originále zpaměti.
Slovo samo, jakkoli obludné, útočné, navzdory známému přísloví nemá žádnou moc. Nejméně násilí vzešlo ze zemí, kde je svoboda projevu úplná a navždy zaručená. Kde i zlé knihy vycházejí bez cenzury a bez komentářů. Věří se tam totiž ve zdravý rozum a odpovědnost valné většiny občanů. Nejsou považováni zákonodárci a vládami za bezprávné děti, které může "to svinstvo" zkazit.
Nebýt toho, že se množství frustrovaných a nespokojených Němců rozhodlo s Hitlerovou paranoidní vizí nového mýtu spojit svou budoucnost a blahobyt, zůstal by Můj boj vyhledávaným antikvárním spiskem zrůdného insitního génia. Němci svěřili svůj osud do rukou tohoto člověka, protože nebyli svobodní. Jejich rozhodování bylo ochromeno staletími "ordnungu" a přítomnou bídou.
Skutečné zlo - a historický Hitler je ztělesněním zla - nepramení z potrhlého spisku, ale ze zavilé vůle k moci a ze zbabělosti těch, kteří mu ji dali. Hitlera nestvořila přemíra svobody, ale její nedostatek. Tam, kde Mein Kampfy bez překážek spatří světlo světa, zůstávají Hitlerové zneuznanými malíři.
