Lidé si připomínají výročí povstání i konce války
Čeští i zahraniční účastníci druhé světové války převzali pamětní medaile v budově ministerstva obrany. "To, že jste vydrželi a nezatrpkli, svědčí o vaší velké odvaze," poznamenal ministr Vladimír Vetchý na adresu veteránů.
Památku obětí Pražského povstání v 10 hodin uctili ministr vnitra Stanislav Gross a policejní prezident Jiří Kolář u pamětní desky umístěné na průčelí budovy ministerstva vnitra.
Ve stejnou dobu položil věnce k pamětní desce na Staroměstském náměstí pražský primátor Jan Kasl a zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu.
U budovy Českého rozhlasu na Vinohradské třídě vystoupí po poledni s projevy mimo jiné předsedkyně Senátu Libuše Benešová a předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jakub Čermín.
Prezident Václav Havel se zúčastní oslav konce druhé světové války v Památníku bojů za svobodu v Hrabyni na Opavsku. Havel se zřejmě sejde také s veterány druhé světové války.
Co se událo před 55 lety v Praze:
Tři minuty po půl jedné se přesně před pětapadesáti lety ozvalo z rozhlasových přijímačů první volání o pomoc, které se stalo podnětem k všeobecnému povstání. Napjatá atmosféra však v Praze panovala již koncem dubna, kdy lidé projevovali solidaritu s projíždějícími transporty vězňů a v prvních květnových dnech začali z ulic odstraňovat německé nápisy a vyvěšovat československé vlajky.
V předvečer povstání působila v Praze dvě významnější ilegální seskupení, byly to skupiny reprezentované generálem Františkem Slunečko a v únoru ustavená Česká národní rada. Ta se postavila do čela povstání a začala usilovat o to, aby německé jednotky v Praze složily zbraně. I když německá strana souhlasila s příměřím, stahovala k hlavnímu městu posily z venkovských posádek, které měly druhý den zahájit na Prahu útok za použití letectva, tanků i dělostřelectva. Šestého května se však do bojů zapojila jen skupina Wallenstein z benešovského cvičiště. Její útok se podařilo jednotkám bránícím lahovický most přes Berounku, kde bojovali i vlasovci, odrazit, což přimělo německou stranu k vystupňování bojů.
Za nejhorší den označují pamětníci 7. květen, kdy Němci zaútočili na Prahu z několika stran a posléze pronikli až do jejího centra. Tento německý úspěch připisují odborníci nejen technické převaze, ale také brutálnímu vedení boje.
Ačkoli v odpoledních hodinách byla v Remeši podepsána bezpodmínečná kapitulace Německa, v Praze se bojovalo celou noc ze 7. na 8. května. Situace se stabilizovala až odpoledne podpisem dohody o odchodu německých útvarů z Prahy a jejího okolí, kterou většina jednotek respektovala. Pouze u Zbraslavi se držela skupina Wallenstein, která své pozice vyklidila teprve 9. května, když bylo jasné, že i tuto oblast obsadí Rudá armáda.
 Budova ředitelství plzeňské Škodovky po náletu amerických bombardérů (duben 1945) |
 Vybombardovaná výrobní hala plzeňské Škodovky po náletu Američanů (duben 1945) |
 Hlavní budova plzeňského nádraží po náletu anglických bombardérů (duben 1945) |
 Váleční veteráni ukazují pamětní ocenění, které obrželi v budově ministerstva obrany. (5. 5. 2000) |
