Kempu Sport vedle koupaliště, který akci hostí, dominuje více než šedesát metrů dlouhý šedivý stan, pod jehož plachtou se výtvory sochařů ukrývají. Opláštěná konstrukce organizátorům umožňuje sochy skrýt před rozmary počasí. „Pomáhá nám sochy udržet při životě,“ potvrdila Dagmar Hrabalová z pořádající neziskové organizace Art centrum Dagi.
Stan je celý zaizolovaný polystyrenem, jeho interiér chladí klimatizační jednotka, která slabě hučí vedle východu. Od ní se kolem jedné z vnitřních stěn táhne speciální rukáv, tedy plastový tubus s otvory, který rovnoměrně rozvádí chladný vzduch po celé galerii.
Tou v zástupu pomalu procházejí první návštěvníci. Někteří si prsty zkřehlé mrazem zahřívají o kelímky s horkým čajem a svařeným vínem, většina však raději sahá po mobilních telefonech a unikátní sochy si fotí.
Velmi oblíbený je už tradiční ledový trůn, na který se mohou zájemci také posadit. Pozornost dětí naopak poutají malí tučňáci seřazení za sebou. „Muselo to dát strašně práce,“ ozývá se z úst jednoho z příchozích. „Pořádně zmrzlé povolání,“ doplnil ho další.
Deset ledových, jedna ze sněhu
S vytvářením soch začala dvacítka sochařů ve středu 28. prosince. K dispozici dostali téměř 22 tun ledu, který do dějiště sympozia navezla nákladní auta. Dvoučlenným týmům českých a polských sochařů se od té doby podařilo vytvořit 11 soch. Až na sněhovou medvědici se dvěma medvíďaty jsou všechny právě z ledových kvádrů.
Nechybí mezi nimi ani zhruba dvoumetrová socha mořského koníka z dílny pětatřicetiletého Michala Sliwky, který na Valašsko už poněkolikáté dorazil z polské Toruně. Podobně jako jeho kolegové při práci využíval motorovou pilu, brusku a dláta.
„Zkombinoval jsem mléčný led s průhledným. Tělo koníka je díky tomu lépe strukturované a pod světlem krásně vynikne,“ přiblížil umělec.
Původně si práci rozvrhl na tři dny, nakonec na ni měl ale o 24 hodin méně. „Špatně jsem si přečetl přihlášku. Naštěstí bydlíme hned vedle, chodil jsem tedy pracovat i po večeři, abych všechno stihl,“ usmál se akademický sochař, který běžně tvoří také z kamene, dřeva nebo kovu.
Sochy se stále mění, podle světla
„Výhodou ledu je, že se s ním dá pracovat velmi rychle. Navíc jednotlivé kvádry k sobě můžete slepovat, což s kamenem nebo dřevem samozřejmě nejde,“ vysvětlil Sliwka.
Výjimečnou atmosféru celé výstavě dodávají speciální reflektory umístěné na stropě. Ozařují sochy pomalu se střídajícími barvami, které prostupují ledem. Každé z děl díky tomu prakticky neustále mění svůj vzhled.
Ledové sněhové království bylo historicky prvním podobným setkáním v České republice. Postupně se jím inspirovali pořadatelé dalších sympozií ledových sochařů v Krkonoších, Tatrách, ale také třeba v Londýně.
Původně bývaly jeho dějištěm Pustevny. Po neshodách s provozovatelem tamního lyžařského areálu se však akce v roce 2014 přestěhovala právě do Rožnova pod Radhoštěm.
