Igor Stránský v čele Slováckého divadla ještě připravil program pro jubilejní sedmdesátý ročník (více zde), už brzy ale začne pomalu vyklízet ředitelskou kancelář. Jeho nástupcem bude třiatřicetiletý zakladatel brněnského Buranteatru a zkušený divadelní režisér Michal Zetel. Své role se ujme až skoro za rok, chystat se na ni ale musí už teď.
Co nového diváky i herce čeká?
V rámci dramaturgie není až tolik nových možností. Chceme kulturní službou pokrývat všechny diváky v regionu. Tak, jak je skladba nastavená teď, tomu odpovídá. V tomto ohledu tedy žádné zásadní změny nechystám. Ale připravujeme například úplně nový grafický vizuál divadla, to bude asi první nejviditelnější změna.
Ekonomicky je divadlo velmi závislé na radnici. Změníte to?
Uvažujeme o navýšení ceny některých vstupenek, případně i předplatného. Protože v minulosti se ceny příliš nezvyšovaly ani o inflaci. A také chceme najít jiné zdroje financování, jako je sponzoring, evropské projekty nebo granty. Věřím, že budeme schopní vydělávat trochu více peněz i díky plánovanému divadelnímu klubu.
Ve své koncepci jste navrhoval, aby soubor více hrál mimo domovskou scénu.
Začínáme vyjednávat s německým partnerským městem Mayen, ve kterém se každý rok koná divadelní festival, jehož bychom se rádi zúčastnili. Také plánujeme společný projekt s dalšími zahraničními městy, abychom se občas dostali i ven.
Je to opravdu tak důležité?
Jistě. Za mou dosavadní kariéru byla cesta za hranice vždycky to nejpřínosnější.
Dosud ale divadlo do zahraničí jezdilo minimálně. Proč?
Protože máme mnoho předplatitelů a divadlo je malé. Než všechny obsloužíme, nezbývá moc volných termínů, kdy jet ven. Navíc soubor není až tak velký, aby mohla část jet na zájezd a část hrát doma.
Dá se to změnit?
Věřím, že ano. Protože Slovácké divadlo má a jistě ještě bude mít řadu titulů, které si zaslouží větší pozornost. A bylo by dobré je vyvážet mimo domovskou scénu. Stejně jako je dobré, aby zase do Hradiště jezdilo více hostujících souborů.
Z jakého důvodu?
Po celé republice vzniká hodně věcí, které by i diváci na Slovácku mohli vidět. Už s některými divadly vyjednáváme.
Nemáte obavy, jestli se trefíte svou koncepcí do vkusu tradičního návštěvníka Slováckého divadla?
Zkusíme to. Je asi jasné, že mám přece jen trochu jiné představy o současném divadle než Igor Stránský. Už jen kvůli tomu, že jsme jiná generace. Tohle riziko si uvědomuji, ale na druhou stranu nechci ztrácet diváky jen kvůli zbrklému uvažování. Jen bych tuto scénu rád posunul k modernějšímu divadlu.
