Na začátku byla rodičovská otázka. Netradiční, ale realistická a praktická: Dospívající o pornografii jednoduše mají zájem, existuje však taková, která by se jim dala doporučit? Jak ji poznat? S dotazem se setkal Alan McKee z University v Sidney.
Na pornografii je expert, už loni vydal knihu, která hledala odpověď na otázku, kolik toho akademický výzkum ví o pornu po padesáti letech výzkumu. Zjistila, že moc toho neví, psal tehdy The Guardian.
A následně si McKee musel přiznat i to, že nedokáže ani poznat porno, které by mohlo být prospěšné, užitečné, zdravé. Nemáme pro něj kritéria. Proto dal dohromady delfský panel, nástroj pro skupinové hledání řešení problémů, o nichž nepanuje konsensus.
Osmatřicet odborníků napříč státy a disciplínami našlo šest principů, které má porno dodržet, aby neškodilo, aby bylo zdraví prospěšné. Takto vypadá jejich výčet.