Všemu samozřejmě předcházely víc než pečlivé přípravy. A ještě předtím schvalování – nebyl to ilegální vpád, vše se konalo s povolením majitelů výškových budov i úřadů. Jednání trvalo šest měsíců. „Během nich bylo třeba uzavřít smlouvu o tom, že kdyby se nedejbůh něco stalo, šlo by to k naší újmě, ne vlastníků budov,“ dodává basejumper Karel Bejšovec.
Byl mezi čtveřicí dobrodruhů, kteří z budovy City Empiria skákali. Vysvětluje přitom, že zrádné jsou na skocích z budov turbulence, které mohou vytvářet větrné proudy, jež stavby obtékají. A jakkoli má na kontě na osm stovek basejumpových seskoků, nezastírá, že respekt má pořád.
V případě skoků z nízkých výšek je přitom důležité reagovat velmi rychle. „Nejkritičtější fáze je otevření padáku, rychlá reakce na momentální faktory, rychlé zmapování situace,“ líčí. Na City Empirii se to jemu i třem jeho kolegům povedlo. Adrenalinový zážitek nebyl zkalený chybou.
Padaly rekordy
Na akci uspěl taky Tomáš Valenta, který pokořil nataženou lajnu mezi oběma majestátními budovami na slackboardu. Vozítko, na němž se lajna přejede – přirozeně pokud se udrží rovnováha a zachová chladná hlava –, je vlastně jeho vynálezem, vymyslel ho před třemi lety.
Ve výšce 107 metrů urazil v Praze vzdálenost 140 metrů, s velkou parádou, v supermanském kostýmu a se zapálenou rachejtlí. Byla to show! A vlastně i dvojitý světový rekord – za jízdu na nejvyšší i nejdelší městské highline. Valenta však k němu přistupuje s pokorou, jeho vynálezu se totiž zatím prodalo jen osm kusů.
Slacklinisté poté lajnu, dva a půl centimetru širokou a 177 metrů dlouhou pružnou, vzpouzející se pásku, zdolali chůzí. Dany Menšík a Lukáš Černý vysekli rekord za přechod nejvyšší urban highline v Česku.
