Nebyla to jen utopická fantazie, jako teenager slavil jako člen reprezentačního týmu triumf v podobě titulu mistrů Evropy. Sportovnímu snu proto Adam Jílek v patnácti letech přizpůsobil výběr vzdělání. „Malování mě sice bavilo, ale také jsem byl nepoužitelný v předmětech, jako je fyzika, matika a podobně. Potřeboval jsem najít školu, kde bych se mohl tak trochu ulít a mít dost času na sport,“ vysvětluje, proč se rozhodl pro uměleckou školu.
Nakonec však vše dopadlo úplně jinak. Malování ho postupně chytlo natolik, že s milovaným baseballem takřka ze dne na den skončil. „Myslím, že se svou výškou jsem udělal dobře. Už tenkrát jsem byl v týmu ze všech nejmenší. V patnácti letech to ještě šlo, ale nevím, co bych později dělal mezi těmi dvoumetrovými čahouny,“ směje se nyní třicetiletý Jílek.
Slepice nechtěli
K malování ho to sice táhlo odmalička, ale nikdy ho nenapadlo, že by se jím jednou mohl živit. Navíc ani v jeho rodině se nikdo štětcem neoháněl. Své obrazy nicméně prodával už na střední škole. Jedním z prvních byl portrét na zakázku. K jeho současné tvorbě však měla jeho tehdejší díla poměrně daleko.
Nadcházející výstavyZatím největší a zároveň nejrozsáhlejší výstavu obrazů Adama Jílka hostila v červnu ve svých prostorách pražské Galerie 1. Nadcházející výstava bude k vidění od 17. září do 22. října v holešovickém Vnitrobloku, svoje díla představí i ve vlastní galerii Dudes&Babies. |
Dnes je jeho tvorba jasně rozpoznatelná a jejím středobodem jsou realisticky vyobrazené němé tváře inspirované lidskými vlastnostmi. „V obrazech zvířat schovávám své myšlenky a nápady, takže na první pohled nemusí být vidět, co jsem jimi chtěl vlastně říct. Díky zvířatům nepůsobí na lidi tak depresivně, i když moje základní myšlenka veselá třeba ani není,“ říká.
Žádného oblíbence ze světa fauny, který by ho obzvláště inspiroval, nemá, ačkoli přiznává, že v jeho obrazech se často objevuje například mýval, který je pro něj symbolem úzce spjatým s dnešním majetnictvím. „Dále se také v mých obrazech objevovaly slepice, i když ty mi kurátoři a kolikrát i galeristé často nechtěli vystavit. Možná v nich vnímali nějaký urážlivý podtext, nevím,“ směje se mladý umělec.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Žádný náhlý zlom ve své kariéře, který by z něj udělal vyhledávaného malíře, jehož díla se prodávají do různých koutů světa, nevidí. Do své současné pozice se podle svých slov promaloval postupně. Jeho obrazy dnes zdobí soukromé sbírky v Saúdské Arábii, Austrálii, USA i po celé Evropě.
Na nedostatek práce si stěžovat rozhodně nemůže, nedávno připravoval obrazy pro jednu z našich nejlepších českých módních návrhářek Beatu Rajskou, konkrétně pro její novou letní kolekci šatů, která byla představena na přehlídce v Karlových Varech souběžně s filmovým festivalem.
Maluje také na zakázku. „Nyní si už naštěstí mohu vybírat, co namaluji a co ne. Za to jsem samozřejmě velmi vděčný. Vždy jde o zakázku pro lidi, které má tvorba oslovila a nechávají téměř vše na mém pojetí,” vysvětluje.
Se zapeklitými zadáními si užil své jako student na akademii. „Vzpomínám si, jak za mnou před lety přišla maminka, která chtěla portrét své dcerky a přinesla mi tři fotky s tím, že z jedné chtěla použít oblečení, z druhé účes a ze třetí výraz. Každá však byla focená z jiného úhlu, takže například zrovna účes té holčičky jsem si musel částečně domýšlet,“ vypráví. „Nemluvě o tom, že jsem tu holčičku ani neviděl na živo. Takže zachytit přesnou podobu, výraz a ostatní věci bylo nad mé síly,“ vzpomíná pobaveně na své začátky malíř, jehož díla se mimo jiné dočkala výstavy i na Floridě v Miami.
