Legenda Maorů, původních obyvatel Nového Zélandu říká, že autorem tance haka je boží syn Tane-rore neboli Chvění vzduchu. Právě tento přírodní úkaz totiž napodobovali maorští válečníci před bitvou třepetáním rukou. Mezi nimi procházel vedoucí tance haka a pořvával pokyny.
Bojovníci máchali rukama, jako by rozbíjeli hlavy nepřátel. Silnýma nohama rozdupávali vše, co by se jim při bitvě mohlo dostat pod nohy. Jako jeden muž skákali a řvali. Zuřivé grimasy měly jediný úkol: zastrašit nepřítele a přimět bohy, aby stáli na jejich straně. Ženy z kmene počínání svých mužů bedlivě sledovaly – jediná chybička, jediný prohřešek představoval špatné znamení.
Dnes můžete tento bojový tanec spatřit na dvou místech. Za pár tamních dolarů vám jej na Novém Zélandu předvedou potomci Maorů – nebo stačí koupit si lístek na zápas národního týmu All Blacks.
Oslava vítězství života nad smrtí
Novozélandští ragbisté se tancem haka inspirovali už v druhé polovině 19. století, za časů legendární postavy tamního ragby Joe Warbricka. Rituál vyjadřoval odhodlání a vášeň, touhu po vítězství a jednotu a navrch dopřával celému okamžiku prvek mystičnosti a spojení s dávnými duchy.
Haka je novozélandským bojovým tancem, podobné rituály ale mají i jiné země. Samoa má siva tau, Tongo má kailao a Fidži cibi.
Neví se, kterou z mnoha verzí rituálního tance si ragbisté vybrali zkraje, od roku 1901 však zápasy zahajují variantou Ka Mate, jejíž údajný autor, vůdce jednoho z maorských kmenů Te Rauparaha jí oslavil to, že přežil smrtelný útok svých nepřátel. "Zemřu, zemřu, žiju, žiju!" ryčeli aktéři haky a sugestivní rituál doprovázelo výhružné bouchání do svalnatých těl.
Víc agresivity vítáno
V roce 2005 Nový Zéland ragbyový svět překvapil, když před zápasem proti jihoafrickému týmu představil nový rituál nazvaný Kapa o Pango. "Sestavovali jsme ho několik let a vznikal ve spolupráci s experty na maorskou kulturu," zdůraznil pečlivost, s jakou k celé věci přistupoval, novozélandský ragbyový svaz.
Diváky ale nepřekvapilo jen to, že zhlédli jiný rituál – mnohé šokovala míra jeho expresivnosti. Zatímco se rituál Kapa o Pango explicitně vztahuje k ragby a mluví o All Blacks, je o mnoho agresivnější než jeho předchůdce: vrcholí závěrečným gestem, které zachycuje proříznutí hrdla. Jak jinak si ho vyložit, než jako zastrašující gesto obracející se k soupeři?
Jsme jednotní, jsme silní a nebojíme se, vzkazují novozélandští ragbisté tancem haka soupeři.
Zaskočeni nebyli jen diváci. Podle mnohých komentátorů a ragbistů samotných Novozélanďané překročili hranici sportu a vkusu. "Propagaci našeho sportu to nedělá dobrou službu," shrnul kritiku francouzský ragbyový trenér.
Novozélanďané na kritiku odpověděli vysvětlením, že kontroverzní gesto má v maorské kultuře nenásilný význam, znamená průchod životodárného dechu do srdce a plic. V roce 2007 však ustoupili a z rituálu ho stáhli.
Příležitostně si ho ale nenechají ujít ani dnes, naposledy ho vysekli právě na probíhajícím světovém šampionátu před zápasem proti Francii.
Problém: Jak na haku reagovat?
Pro oponenty představuje haka ve své agresivnější i mírumilovnější verzi problém: jak se k ní postavit? Ne všichni protivníci Novozélanďanů přitom sdílejí postoj kapitána portugalského týmu Vasca Uvy, který řekl, že haku důstojně sleduje, aby jí vzdal hold, ale též proto, že i jeho tým motivuje k většímu výkonu.
Jednou z taktik, jak sílu haky otupit, je... prostě ji ignorovat. Některé týmy tak dobu, po níž novozélandští ragbisté buší do stehen a předloktí a vyrážejí tajemné pokřiky, využívají prostě k tomu, aby se protáhli a zahřáli před zápasem.
Jsou ale i týmy, které haka vydráždí ke konfrontačnějšímu postoji. V roce 1989 tak na rituál reagovali hráči Irska tím, že se během haky přibližovali směrem k novozélandským ragbistům, aby nakonec dělily tváře jejich kapitána a šéfa Novozélanďanů jen centimetry.
K téže vypjaté situaci došlo v roce 1997 při zápase s Anglií, tehdy ale rozhodčí anglického hráče Richarda Cockerilla od jeho novozélandského protihráče raději násilím odtlačil, bál se totiž, že se mezi nimi strhne bitka. "Myslím si, že jsem udělal dobře," hájil se tehdy vzpurný Angličan. "Předhodili nám výzvu a já jim ukázal, že jsem připraven ji zvednout."
