Skutečně nevím, proč je synonymem pro dobré a pohostinné lidi Slovácko a ne západní Čechy, přesněji bývalé Sudety, kraj mezi Mariánskými Lázněmi a Manětínem.
Ta krajina a její obyvatelé mi dělají v posledních hodinách z krušné práce dovolenou. Pro lepší pochopení popíšu, kde a proč právě teď sedím a jak jsem se dostal.
Kup si radši kolo!
Na první baterie jsem dnes ujel čtyřicet kilometrů, za což bych se snad mohl pochválit. Víc se totiž zvládnout ani nedá, z čehož je zřejmé, že jezdím plynule, skoro pořád dvacítkou, do kopce i z kopce.
Sám nechápu, jak jsem se to naučil, protože od Aše až po Cheb se mnou Segway házel nevyzpytatelně jako býk, zepředu dozadu, až mě skoro dovezl k neštěstí. Na jednom kruháči za Chebem sebou zvláštně hodil dopředu, až moje brašna zavadila o auto, které pomalu projíždělo kolem.
Řekl jsem si, že tohle byla opravdu klika, ale najednou si všímám, že řidič toho auta vystupuje, prohlíží, jestli jsem mu neodřel lak, snad ne!, a pak se ke mně blíží.
Sestupuju ze svého dvoukolového býčka a už se chystám na vykrývání ran, ale pán se spokojí s řevem: "Ty to prodej a kup si kolo, když na tom neumíš jezdit!"
Má bohužel pravdu, říkám si, ale jak potom projíždím kolem jesenické vodní nádrže, najednou si uvědomím cosi zvláštního. Nevím, co se stalo. Já jsem se rozhodně nezměnil, na Segwayi stojím pořád stejně, s těžkou krosnou na zádech a počítačem přivázaným k řidítkům.
Ale Segway si na mě nejspíš nějak zvykl, protože se chová úplně krotce.
Najednou si na něm můžu dělat, co chci, klidně piruety, a on drží.
Jako by ke mně přirostl - vůbec si nedokážu představit, že by mě shodil.
Takové zjištění má ovšem jednu stinnou stránku, to vím. Najednou si věřím až moc. Když jsem tuhle zjistil, že přímo za jízdy už minutu listuju atlasem Česka a hledám stranu 33, obdélník C dvě, upozornil jsem sám sebe, že bych se měl vzpamatovat. Koukej na cestu, vole! Klidně telefonuj nebo kuř, ale druhou ruku měj volnou!
Kterýmžto zbytečně obšírným úvodem se dostávám ke své současné poloze: Už jsem měl poslední čárku na displeji a bylo bohužel jasné, že o fous nedojedu do plánovaného Manětína, když v tom zahlédnu ukazatel k osamělému stavení s nápisem: Prodáváme med a medovinu přímo od včelaře.
A tak jsem vyjel mezi úly, zapojil Segway do elektřiny a na pět hodin se zašil na zahrádce uprostřed vysokých borovic a smrků. Zatímco si píšu tento článek a popíjím kávu, hodný pan včelař Popp hrabe seno pro králíky na zimu a každou chvíli zavolá: "Nechcete polívku? A neruší vás ta moje dechovka?"
Nikoli. Je mi tu krásně. Ale kdoví, co bude dál, protože teď mi včelař říká, že přesně na tomto místě, u samoty Hamr, stávala celnice. Na zahradě ještě byly Sudety, o dvacet metrů dál už Protektorát Čechy a Morava. Tak snad ke mně bude ten protektorát obdobně vstřícný.
Nebezpečně poškrábané nosy
A přesto vyhlašuju vesnicí roku Ovesné Kladruby, ačkoli překrásný je vlastně celý kraj okolo Mariánských Lázní. Jel jsem si jím svobodně, většinou úplně sám, po malých silničkách. Ani mi nevadilo, že jsou často jak tankodromy, což Segway zrovna rád nemá. No tak skáču, no...
Do oněch Ovesných Kladrub jsem dojel včera večer. Vpluju přímo do jediné zdejší hospody, chlapík za pípou natočí slušný Chodovar za sedmnáct korun a říká: "Mám takový pocit, že bys nutně potřeboval reflexní vestu, tak počkej, já ti přinesu jednu svoji, připevni si ji na krosnu."
Potom mácháme s chlapama v hospodě mucholapkama a já se učím místní zvyk frňákovník: "Když si kterýkoli host poškrábe kořen nosu, okamžitě a bez řečí se pro jeho stůl nesou panáky vodky."
Zobrazit místo Na segwayi Českem ze západu na východ na větší mapě
Pořád nevím, kde budu spát, ale objeví se Libor, vyhlášený to místní sedlák a myslivec. Říká, "No klidně u mě, ale přijeď až za chvíli, jdu napřed" a když se dostavím do jeho obrovského stavení, dostávám narychlo udělanou selskou omeletu, okurkový salát, jako bonus vlastní pokoj a koupelnu.
A Libor říká mně, úplně neznámému chlapovi: "Já ještě někam zajdu, buď tu jako doma, kdybys chtěl kdykoli odjet, tak tady jsou klíče a támhle mi je schovej." A šel pryč a já zůstal sám v krásném cizím domě.
Což jsem nepochopil, ale dlouho to Liborovi nezapomenu. Stejně jako nezapomenu, jak mi při té omeletě popisoval chuť medvědího masa: "Víš, je to něco mezi jezevcem a psem."
Doufám, že i vy si nyní konečně dovedete lépe představit, jak medvědi chutnají... Medu zdar.
Nabíječ z Hamru u Nečtin: včelař Jaroslav PoppV poledne mi zasunul šňůru do zásuvky dvaašedesátiletý včelař, který žije na samotě dva kilometry od Nečtin. Má tady manželku (zrovna se vrací z borůvek), dva hlídací psy, kočku a šedesát včelích úlů. Dostávám tureckou kávu a povídáme si.
|
Za zapůjčení osobního transportéru Segway PT děkujeme oficiálnímu zastoupení - firmě GSI distribution s.r.o.
Staňte se fanouškem Magazínu DNES na Facebooku. Nahlédněte do zákulisí redakce a pište nám své náměty.
