Kostarika patří mezi světovou surfařskou extratřídu. Jak se člověk dostane mezi desítku jejích nejlepších riderů?
Není to vůbec jednoduché. Každý rok se do reprezentace Top 10 zkouší dostat téměř osmdesát lidí. Mně se to podařilo až poté, co jsem se opravdu vyjezdil a uspěl v několika závodech.
Co všechno k tomu musíš na prkně zvládnout?
Úplně všechno, když nad tím tak přemýšlím. Musíš být dostatečně rychlý, obratný, umět číst oceán a samozřejmě znát dobře prostředí, kde surfuješ.
Co pro tebe znamená surfování?
Je to cesta mýho života, odpočívám u toho, zbavuju se stresu. Zároveň je to skvělý sport.
Proč jsi se tedy nevydal cestou pro ridera, ale děláš "pouze" instruktora?
Je to příšerně drahý, když nemáš sponzory. A najít tady na Kostarice nějakého mecenáše, to není jednoduché. Musel bych objíždět spoustu závodů, než bych ho sehnal. A myslím, že bych si surfing ani tak neužíval jako teď. Živím se bez honičky tím, co mě baví. Učím lidi sport, který miluju, a jsem pánem vlastního času.
Kdy jsi vlastně se surfováním začal?
Když mi bylo asi sedm, byl jsem každý den na Playa Grande. Tam mě surfování pohltilo a od té doby mu věnuju každou volnou chvilku.
My Evropané se většinou první dny jen pereme s pěnou, občas se dostaneme do mlýnu větší vlny. Trošku si zajezdíme až na konci dovolené. Jaké byly tvoje začátky?
Na to nezapomene nikdo, kdo surfuje. Jako každý jsem neuměl číst vlny a většinu času jsem trávil pod nimi. Ale jak vidíš, naučil jsem se to celkem obstojně. (smích)
Potvrzuju. Z vlastní zkušenosti vím, že jsi velmi dobrý instruktor. Jezdím po světě za surfováním už několik let, pár jsem jich už poznal. Ale dosud jsem nenatrefil na žádného, jehož studenti jsou schopní postavit se na prkno a jet chvíli po vlně už první den.
Mám bohaté zkušenosti, když říkám, že jezdím od sedmi, máš mi to věřit. (smích) Dokážu proto lidem pomoct číst vlny a dobře poradit, jak se chovat ve vodě.
Měl jsi někdy studenta, který by se po prvním dnu nesvezl po vlně?
Na takového si fakt nevzpomínám.
Co musí správný instruktor umět, kromě surfování?
Musí být trpělivý, mít talent učit druhé lidi a mít pořád dobrou náladu. Když jdeš na pláž naštvaný, zkazíš den sobě i všem kolem.
Kolik hodin denně surfuješ?
Ne tolik, kolik bych chtěl. Když mám celý den výuku, tak jen hodinu, když volno, tak víc.
Tamarindo, kde žiješ, patří mezi nejvyhlášenější spoty na Kostarice. Které další bych neměl minout?
Určitě se jeď podívat na Avellanas Rivermouth, Langosta Capetown a Casitas.
Jonathan Zamora u surfového obchodu a školy Kanaďana českého původu Kellyho Zaka. Ten stojí v pozadí v hnědém tričku.
Pryč od surfování. Často jsem tě viděl v kšiltovce kanadského klubu Calgary Flames. Jak ses k "Plamenům" dostal?
Mám řadu přátel z Calgary včetně mého šéfa Kellyho, který mě do hokeje zasvětil. Je "Plameny" posedlý, kdykoliv hrají v televizi, kouká na to a nevnímá okolí.
A ty?
Jasně, taky už je miluju!
