"Z psychologického hlediska je to touha chránit svůj vztah před potenciálními konkurenty," říká psycholožka Marcela Vojířová, "z biologického pohledu potom vrozený instinkt, který má ženám dávat jistotu, že nezůstanou se svými potomky samy, a mužům zase zaručovat, že nebudou živit cizí dítě."
I když je řeč o přirozené součásti lidské povahy, intenzita žárlivosti se může velmi různit a oscilovat mezi v podstatě roztomilou až po otravnou a nebezpečnou.
Patologická žárlivost
"Patologická žárlivost je pro vztah bez výjimky likvidační," říká psycholožka. "Je to přesvědčení jednoho člověka, že má exkluzivní právo na výhradní vlastnictví druhé osoby. Tomu také přizpůsobuje své chování a jedná do značné míry tak, jako by jeho partner či partnerka byli věcí, kterou vlastní."
Patologická žárlivost je obecně spojována spíše s muži, a to z jednoduchého důvodu. Jejím častým důsledkem je totiž domácí násilí a jeho oběťmi jsou (už z hlediska rozložení fyzických sil) většinou ženy. Statistiky tak zachycují především výrony mužské žárlivosti, protože na hysterický jekot své manželky si obvykle muži na policii stěžovat nechodí.
"U mužů je patologická žárlivost mnohem častěji spojena s agresí a případně násilím, kdežto žárlivé ženy se uchylují spíše k verbální agresivitě a citovému vydírání," potvrzuje Marcela Vojířová.
Přerůstá vám žárlivost přes hlavu?
Máte pocit, že vás se patologická žárlivost rozhodně netýká? Že svou žárlivostí dáváte vlastně jen najevo, že vám na partnerce záleží?
Zamyslete se tedy, zda vám nejsou povědomé následující pocity a situace.
Podezíráte ji, že se dívá prakticky po každém druhém muži ve vašem okolí, proto si dáváte velký pozor, jak reaguje na vaše kolegy, kamarády a známé. Pokud se podívá do očí číšníkovi, prodavači nebo jakémukoli jinému muži, považujete to za jasný způsob flirtování.
Je jasné, že všem ostatním mužům věnuje víc pozornosti než vám. Máte pocit, že se snaží vyvolávat zdání, že k vám nepatří a že vlastně vůbec není zadaná, protože se od vás na ulici odtahuje a obecně vám na veřejnosti projevuje málo náklonnosti.
Občas považujete za nutné projet jí telefon či mail, abyste měli přehled, s kým a o čem si píše. Máte už vypracovaný systém vysoce fikaných otázek, kterými monitorujete kde, kdy a s kým byla, a tak trochu se jí jimi snažíte usvědčit z případné lži.
Zajímá vás do všech detailů, kdo jsou muži, s nimiž pracuje, kamarádí se a vůbec se stýká. Nesnášíte, když se příliš líčí, a máte za to, že i její výstřihy by mohly být o dost decentnější.
Vůbec se vám nezamlouvají její přátelé a nejradši byste, aby s nimi přerušila kontakt. Nevěříte jí a jste přesvědčeni, že kdyby měla možnost, klidně vám bude nevěrná.
Zásadně ale odmítáte jakékoli podezření, že by se vaše žárlivost mohla vymykat normě.
Poznali jste se alespoň ve dvou z uvedených symptomů? Je nám líto, potom máte se žárlivostí skutečný problém.
Co s tím?
"Žárlivost obvykle pramení z hluboké vnitřní nejistoty a malého sebevědomí. Člověk má potom pocit, že nemůže být milován pro své osobnostní kvality, pociťuje strach z toho, že ho ten druhý opustí, a proti své panice bojuje nadměrným podezíráním a kontrolováním, které mu dodává pocit jistoty," říká psycholožka.
"V patologické žárlivosti je také velká část narcismu. Patologičtí žárlivci jsou bohužel hluší k logickým argumentům. Protože své partnerce nedůvěřují, všechna vysvětlení snadno smetou ze stolu jako lež nebo nesmysl."
Jestliže na tom ale se žárlivostí ještě nejste tak zle, můžete s ní zkusit bojovat sami a vlastní vůli.
Rozvíjejte svou nezávislost a neupínejte se pouze na svou partnerku. Obnovte znovu styky se svými přáteli, najděte si nové koníčky, věnujte se svým vlastním aktivitám. Buďte k sobě upřímní, sedněte si s listem papíru a zkuste si vypsat situace, kdy žárlíte, a na druhou polovinu papíru potom důvody, které vás k žárlivosti vedou. Buďte objektivní. Když se na seznam podíváte s odstupem několika dnů nebo týdnů, pořád vám ony napsané řádky připadají jako smrtelně vážné, nebo už mají spíš nádech hlouposti?
Zkuste si se svou partnerkou promluvit a sami sobě odpovědět na otázku, zda může udělat něco pro to, aby se vaše žárlivost zmenšila. Buďte však rozumní a přání typu "Přestaň úplně nosit sukně" a "Přestaň se stýkat se svými kamarády" nevyslovujte ani jako vtip.
Pokuste se své partnerce víc důvěřovat a nechte si sporné situace vysvětlit. Pokud ucítíte nápor žárlivosti, nikdy nepřestávejte komunikovat. Pamatujte si, že v případě jakéhokoli problému je komunikace základ.
Nakonec možná zjistíte, že muž, který se jí vrhl v supermarketu kolem krku, je kamarád z dětství, jehož už deset let neviděla, a hlavně je šťastně ženatý a má tři děti.
"V případě patologické žárlivosti si však člověk sám pomoci nemůže," upozorňuje psycholožka. "Ztrácí totiž náhled na své chování a nedokáže ani odhadnout situaci. Veškerá vysvětlení a pokusy o ně jsou úplně zbytečné. V takovém případě pomůže pouze odborná pomoc."
