Výjimkou nebyl ani letošní ročník s ikonami jako Shaun White, Frederik Austbo, Markku Koski nebo Iouri Podlatchikov. I když zahraničním jezdcům leží ti čeští stále ještě u nohou, drobné krůčky progresu tu určitě byly znát.
Příští rok bude tomuto závodu deset let: poslední čtyři roky se přitom jako optimální středisko osvědčil švýcarský Laax.
A to i přesto, že je země hodinek a tajných bankovních kont až notoricky provařená vysokými cenami za potraviny, služby a vlastně všechno: středisko, které se rozprostírá na neuvěřitelných 100 kilometrech čtverečních a v němž najdete celkem čtyři snow-parky, u-rampu a naprosto jedinečné terény pro freeriding, vám cenový rozdíl královsky vynahradí.
„Na Laaxu mě baví hlavně vynikající terény pro freeriding, které tu jsou prostě všude. Celé středisko je hodně členité a člověk tu najde jak pláně, tak i lesy nebo skalky. Je tu hodně místa, což je to hlavní, proč mám Laax tak rád,“ říká pro-rider Ondra Zvoníček, který letos ve Švýcarsku nemohl chybět.
Závod patří do série TTR (Ticket To Ride), kterou založili sami snowboardisti. Jedná se o protipól oficiálních závodů, které pořádá Mezinárodní lyžařská federace FIS, pod níž spadají i třeba olympijské hry.
Říkáte si, proč je potřeba nějaké alternativy, když existuje perfektně fungující systém?
Protože snowboarding je pořád hlavně o svobodě, ať si každý libuje nad miliony, které ročně proudí z reklamy a celého byznysu, jak dlouho chce. Vždyť ani profesionální závodníci nemají svoje trenéry, na začátku vždycky stojí zábava a chuť zdokonalovat se.
Protože ale FIS před pár lety začala ze snowboardingu dělat profesionální sport jako kterýkoliv jiný, s pevným řádem, termíny a body, vznikla série TTR. Stojí za ní jezdci, kteří se chladnému přístupu manažerů prostě odmítají podřídit (zatvrzelý nepřítel olympijských her Terje Haakonsen a jeho extrémní závod Arctic Challenge budiž dobrým příkladem).
Jednotlivé závody TTR se od sebe liší podle své kvality počtem přidělených hvězdiček. Maximum je šest, což má samozřejmě i Burton European Open.
Pro srovnání: Je jen jeden český závod, který kdy dosáhl byť jen tří hvězdiček TTR - nadstandardní Snow Jam, který pořádá Martin Černík. Do hodnocení TTR se pak probojoval už jen jediný domácí závod, Český pohár ve freestyle snowboardingu 4x4.
Rozdíl mezi atmosférou na závodech FIS a TTR potvrzuje i Ondra Zvoníček: „Burton European Open je především setkáním jezdců. Každý v sobě samozřejmě má touhu dokázat, že je nejlepší, spíš než na zlatou medaili ale všichni myslí na to, že potkají kamarády, které třeba dlouho neviděli.“
Za kamarády a freeridingem sem jel i Ondra. Závodu se totiž neúčastnil.
I když je v názvu Burton European Open ono poslední slůvko „open“, které znamená, že se přihlásit může vlastně úplně každý (třeba i redakční kolega Marek, který se s prknem teprve seznamuje), probojovat se mezi několik vyvolených je jako sázka do loterie.
Možnost postavit se na startovní čáru dostávají jenom ti nejlepší. Vedle pozvaných jezdců je to jen hrstka vyvolených, kteří si z několika stovek zájemců účast v závodě vyslouží losem.
Závody se jedou ve dvou disciplínách, kterými je u-rampa a slopestyl (jízda přes i pětadvacetimetrové skoky a překážky jako zábradlí nebo bedýnky).
Mimochodem, právě do kvalifikace pro slopestyl se přihlásilo víc než 500 závodníků, a i když závod trvá celý týden, nebylo by možné kvalifikační jízdy všech zvládnout. 125 šťastných, kteří dostali šanci zúčastnit se kvalifikace a probojovat se možná až do semifinále s 32 pozvanými jezdci, tak vybíral los.
Ondrovi Zvoníčkovi letos štěstí nepřálo, šanci zajezdit si vedle profesionálů ale dostal Vašek Gába a vycházející snowboardová superstar Šárka Pančochová.
Vašek se z kvalifikace neprobojoval, Šárka ale opět potvrdila svůj vynikající styl a předváděla triky, kterými předčí většinu českých kluků. Na kickerech při slopestylu zajela třeba Backside 540, Switch Backside 180, Frontside 360 a bohužel nedotočený Backside 720 (čísla znamenají stupně, o které se Šárka otočila ve vzduchu) a ukázala, že si místo mezi Cheryl Maasovou, Jamie Andersonovou, Kelly Clarkovou nebo Torah Brightovou plně zaslouží.
A i když teprve sedmnáctiletá riderka s profesionálním závoděním začala vlastně loni a nejezdí za žádnou velkou zahraniční firmu, ale český Nugget, dokázala získat neuvěřitelné patnácté místo. A to je úspěch, který jsme v Česku ještě neměli.
Největší hvězdou Burton European Open byl, podle očekávání, Shaun White. Dokonce takovou, že ho televize Nova zařadila do rubriky hlavních zpráv „Borec na konec“.
Vyhrál slopestyle, v halfpipe byl druhý a jako nejlepší jezdec závodu vyhrál krom obrovského balíku eur i džíp Suzuki Grand Vitara.
„Viděl jsem pár jízd - a kdo mě určitě zaujal, byl Shaun White. Jezdil o několik levelů výš než ostatní jezdci,“ říká Ondra Zvoníček, který si vedle freeridingu v jedinečné přírodě a večírků s kamarády samozřejmě našel čas i na sledování závodů.
Pamatujete si reklamu na notebooky, ve které hippík s dlouhými zrzavými vlasy ukazuje svoje fotky?
Tak to je on, hvězda Shaun White.
Talent, který si dokáže užít zimní X-Games stejně tak jako ty letní: krom snowboardu totiž velmi dobře ovládá i skateboard, což se projevuje na jeho perfektním stylu.
Kombinací triků Backside 900, Frontside 720, Switch Frontside 720 a Frontside 1080 si vysloužil prvenství v slopestylu. V halfpipe ho předběhl Kevin Pearce, i přesto se ale Shaun stal naprostým vítězem letošního Burton European Open.
„Na tomhle závodě mě nejvíc baví atmosféra. Samozřejmě, že jde o to, kdo vyhraje, i takového nepřekonatelného vítěze, jakým je Shaun, ale všichni hecují, a když zase zajede nejlíp, ostatní závodníci mu zatleskají,“ mluví o atmosféře Ondra.
Kdo v Laaxu nebyl, možná neuvěří.
I přes mediální nátlak a vyexponované přímé přenosy ale pořád existuje i jiná sportovní realita. A jestli jste to nestihli zjistit letos, jubilejní desátý ročník Burton European Open vás o tom příští rok určitě přesvědčí.
