Přesně devadesát minut mají finalisté soutěže Vinařství roku na to, aby přesvědčili porotu, že titul by měl být jejich. Poté už předseda poroty František Mádl zvedá ruce do písmene T. Timeout poroty.
A pro vinaře možná i velký oddech. V uplynulé hodině a půl totiž nalévali víno, ukazovali vinohrad, vypočítávali účast na zahraničních soutěžích vín, mluvili o designu etiket, tvorbě reklamy i o akcích, na které zvou veřejnost.
Od jiných tuzemských soutěží se totiž Vinařství roku podstatně liší. Zatímco jinde se posuzuje pouze výsledný produkt, tady se na výrobce pohlíží komplexně.
„Nehodnotíme jen víno, ale i přístup k přírodě, celkovou filozofii, na jaké zákazníky vinařství cílí, jak dělá marketing,“ vyjmenovává jen malý výsek toho, na co musí šéfové vinařství odpovídat, porotce a vinař Mádl.
U hodnocení vládne nervozita
Například v úterý objela komise složená ještě ze sommeliéra, enologa, člena Státní zemědělské a potravinářské inspekce, odborníka na design i novinářů píšících o víně celkem pět vinařství. Ve středu její spanilá jízda, na niž ji vyslal Svaz vinařů, pokračovala v dalších čtyřech. Vítěz bude znám 2. června.
Finalisté soutěže Vinařství rokuMalá vinařství (produkce do 50 tisíc litrů) Jakub Šamšula vinařství Střední vinařství (produkce 50 tisíc – 250 tisíc litrů) Gotberg, a. s. Velká vinařství (produkce nad 250 tisíc litrů) Château Valtice – Vinné sklepy Valtice, a. s. Vítězové budou vyhlášeni 2. června v Městském divadle Brno. |
„To, jak je složená porota, obsáhne veškerou činnost vinařství. Hodnocení je velmi hloubkové,“ potvrdil Jakub Šamšula ze stejnojmenného čejkovického vinařství, který se do soutěže přihlásil poprvé.
A oceňuje na ní i rozčlenění do kategorií podle velikosti vinařství. V jedné jediné by totiž malí vinaři zřejmě velkým firmám konkurovat nemohli. „Rozdělení ale dobře zohledňuje rozmanitost na trhu,“ podotýká.
Trocha nervozity je při hodnocení patrná. Dotazy poroty jsou totiž až překvapivě podrobné. Ptají se na byliny vysazené v meziřadí vinohradů, na investice do technologií, na aktivitu na sociálních sítích, ba i na značku pořízeného traktoru. A samozřejmě chutnají víno – střídmě, degustační doušek poctivě vyplivávají, aby jim nezakalil úsudek.
S fotoaparátem se po vinařstvích pohybuje Petr Vlasák, odborník na design a marketing. „Dívám se po místnostech, hledám zajímavosti. Na vinařství se dívám pohledem někoho, kdo se dvacet let zabývá komunikací. A hledám nějakou unikátnost na trhu. Ne ve víně, ale třeba ve vzhledu lahví, etiket, v nabídce pro turisty. Člověk nemusí mít zážitek jen z vína, ale i z toho okolo,“ vysvětluje.
Soutěžit si troufne jen pár vinařů
Letos se do soutěže přihlásilo 27 vinařství. Z nich pak čtyři odborné komise vybraly devět finalistů.
Podle Františka Mádla by si soutěž zasloužila i hojnější účast. „Spousta vinařů si nevěří. Nebo nechtějí, aby jim někdo nakukoval pod pokličku,“ podotýká.
O to příjemnější je podle něj cestování po finálových vinařstvích. „Je u nich vidět velice šetrný přístup ke zpracování hroznů. A takové sebevědomí založené na tom, jak dělají víno poctivě, přestože je to samozřejmě náročné,“ uvedl.
Popický Sonberk, který si v úterý porota vzala na paškál jako třetí v pořadí, už se titulem Vinařství roku pyšní. Konkrétně za rok 2013. Ve finále je přitom téměř každoročně.
„Je těžké prezentovat se každý rok s něčím jiným. Zvlášť pro naše konzervativní vinařství, jehož cílem je dělat stále stejné víno. Ale štěstí severních oblastí je v tom, že ročník vždy ukáže nějakou specifičnost, se kterou se musí porvat vinohradník i vinař,“ směje se Vladimíra Mrázová, ředitelka obchodu a marketingu.
Podle předsedy poroty Františka Mádla je vítězství velká prestiž, která vinařství udělá v odborném světě i mezi zákazníky jméno. „Ale vše, co pak děláte, je najednou pod větší lupou. Jak fungování firmy, tak kvalita vína. Aby měl titul dlouhodobou váhu, vítěz s ním musí umět pracovat,“ podotkl.
