Odvolací soud proto rozsudek mělnického soudu zrušil a případ postoupil Nejvyššímu správnímu soudu. „Skutek není trestným činem, ale mohl by být kárným proviněním,“ uvedla soudkyně Božena Maříková.
Soudce byl souzen za verdikt ze 14. srpna 2008. Rozhodoval tehdy spor dvou správců konkurzní podstaty, kteří do této podstaty zahrnuli stejnou nemovitost. Jeden z nich, A. P. u soudu vypověděl, že samotnému verdiktu, který slyšel v soudní síni příliš neporozuměl, ale z odůvodnění pochopil, že jeho klient prohrál. Když však obdržel písemný rozsudek, zjistil, že naopak vyhráli.
U soudu byla i tehdejší protistrana - správkyně M. H., kterou soud předvolal, ale nakonec překvapivě nevyslechl. I ona tvrdí, že si nejprve myslela, že zvítězila, až z písemného verdiktu zjistila opak.
Soudce R. P. se bránil tím, že vyhlášení i písemný verdikt byly v souladu. Mluvil o komplotu či spiknutí a zpochybňoval důvěryhodnost obou svědků.
„Jsem nevinen, nic takového se nestalo. Oba svědci mě v tom řízení podvedli. Lhali mi. Jestli někdo soudu lže, pak nemůže být důvěryhodnou osobou,“ řekl mimo jiné.
Podobně argumentovala i trojice jeho obhájců, Marie Benešová, Jan Kocina a Jitka Mothejzíková. Podvod se podle nich týkal toho, že nemovitost byla v době soudu už prodána v dražbě, takže o ní soudu nemohl rozhodovat.
K dražbě skutečně došlo. Oba správci konkurzní podstaty se na ní dohodli s tím, že peníze dostane ten, kdo vyhraje u soudu. Oba také shodně tvrdí, že sice dražba proběhla, ale 14. srpna 2008 nebyla zaplacena vydražená cena 6,7 milionu, a tak prodej ještě nenastal. M. H. pak připomněla, že žaloba byla podána už v roce 2000. Osm let tedy trvalo, než se jí soud začal zabývat.
Soud v Mělníku původně dospěl k názoru, že soudce R. P. verdikt nezákonně změnil a opřel se jak o svědectví obou účastníků sporu, tak o další důkazy, včetně těch, které dokazovaly manipulaci s protokoly. Krajský soud v Praze se s ním shodl. Ústní vyhlášení verdiktu označil za zmatečné a nesrozumitelné.
Podle odvolacího soudu však pro to, aby se jednalo o trestný čin, nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek. „Není prokázán zákonný znak opatřit jiném značný prospěch nebo způsobit značnou škodu,“ vysvětlila soudkyně Maříková, proč musela věc postoupit jako kárné provinění.
Státní zástupce Petr Bláha je stále přesvědčen, že se o trestný čin jednalo. Státní zastupitelství proto zváží případné podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Verdikt je však nyní pravomocný a dovolání nemá odkladný účinek. Platí tak, že případ soudce R. P. dostane Nejvyšší správní soud.
Ten už o něm před lety rozhodoval. Kárný senát v roce 2010 uložil R. P. trest snížení platu na jeden rok o 30 procent. Proti tomu se soudce úspěšně odvolal a Nejvyšší správní sodu od té doby znovu nerozhodl, protože čekal na výsledek trestního řízení.
R. P. byl podle mluvčí Ústeckého krajského soudu Marcely Trejbalové 12.dubna 2012. zproštěn výkonu funkce. „To znamená že soudce vůbec nedochází do zaměstnání, vstup na pracoviště mu není povolen. Po dobu zproštění výkonu funkce pobírá předmětný soudce poloviční plat,“ uvedla. Průměrný plat soudce ústeckého krajského soudu je přitom přibližně 120 tisíc korun.
