„Podle mého názoru není pochyb o tom, že na místě činu byl a jednání popsaného v obžalobě se dopustil, neboť jeho vědomosti o stopách a detailech na místě činu zjevně svědčí o jeho účasti na trestném činu,“ řekl státní zástupce Vladimír Jan.
Co na případu nesedí
|
Jan má za dostatečně prokázané, že si Krnáč od dubna 2013 zjišťoval o Houskovi a Vaňhové informace, před činem si byl obhlédnout Houskovo bydliště a pár dní před vraždou si opatřil paralyzér. Podle Jana vše svědčí o tom, že Krnáč svůj čin plánoval a prohledání Houskova domu po střelbě dokazuje, že vražda měla loupežný motiv.
Žalobce poznamenal, že policie prověřovala i možnost vraždy na objednávku a účast více pachatelů na činu.
„Nebyly ale zjištěny žádné poznatky, které by svědčily o tom, že by pachatelem mohl být někdo jiný než obžalovaný,“ uvedl Jan. Zdůraznil, že trvá na naplánovaném činu jednotlivce s motivem majetkového prospěchu.
Na závěr své řeči poukázal na to, že Krnáč má k životu bezohledný vztah. Navrhl pro něj trest v dolní polovině sazby v rozmezí od 15 do 20 let, tedy ne více než 17,5 roku vězení.
Někdo zahlazoval stopy, tvrdí zmocněnci pozůstalých
Zmocněnci Houskovy partnerky Jany Vaňhové Michael Kis a Marie Benešová však celou obžalobu zásadně zpochybnili. Podle nich bylo pozadí činu úplně jiné.
„Pan Krnáč je pouze koncovým článkem organizované skupiny, která tu vraždu zosnovala, pečlivě naplánovala a pana Krnáče vybrala jako člověka, který to vezme na svá bedra,“ uvedla Benešová.
Kis se tuto verzi snažil podložit tím, že se třeba na místě nenašly vystřelené nábojnice. Krnáč přitom popřel, že by je sesbíral. „Muselo dojít k tomu, že někdo zahlazoval stopy, někdo posbíral nábojnice a nebylo vyloučeno, že vražda byla provedena na objednávku,“ podotkl Kis.
Podle něj ani zajištěný paralyzér neodpovídá zraněním, které Houska před střelbou utrpěl. Zdůraznil také, že nikdo se stoprocentní jistotou neurčil vražednou zbraň.
„Jsem nucen konstatovat, že policie neodvedla kvalitní práci. Možná proto, že není školena na to pracovat s příslušníky zpravodajských služeb,“ poukázal na Krnáčovu vojenskou minulost a možnou účast dalších lidí na vraždě.
Byla to sebeobrana, trvá na svém obhajoba
Nejvíce se pak do obžaloby pustil Krnáčův advokát Tomáš Oujezký. Ten svou řeč postavil na verzi, že se náhodně procházející Krnáč jen bránil výpadu agresivního Housky. Plánovanou vraždu odmítl. Řekl, že tomu neodpovídá její provedení.
„Těžko by si k tomu vybral všední den 18 hodin večer, kdy se tam čtyři lidé pohybovali v ulici. Těžko by také na místě činu zapomněl paralyzér,“ podotkl Oujezký.
Poukázal také na důležitou skutečnost, že se u soudu nepodařilo zrekonstruovat přesný průběh střelby. „Za takové důkazní nouze vůbec nelze uvažovat o tom, že šlo o vraždu spáchanou po předchozím uvážení,“ řekl Oujezký.
Zlehčil i tvrzení žalobce Jana, že chtěl Krnáč v domě něco ukradnout. „Obžalovaný se šel podle obžaloby zmocnit něčeho, nevíme ale čeho a ani nevíme, jestli se toho zmocnil, protože poškozená (Vaňhová) tvrdí, že jí nic nechybí,“ vyvolal Oujezký úsměv i u několika přítomných.
Podle Oujezkého se tak obžalobě nepodařilo vyvrátit Krnáčovu verzi o sebeobraně a šlo „jen“ o zabití.
Ke které verzi se soudce Jiří Bednář přikloní, bude jasné v pátek, kdy vynese rozsudek.
„Chtěl bych se hluboce omluvit všem lidem, kterým jsem zasáhl do života a kterým jsem způsobil bolest. Hluboce toho činu lituju,“ řekl na závěr řečí Krnáč.
.
