Svátky bývají zneužívány znesvářenými stranami k vyprovokování války, tak jako arabské státy zaútočily na Izrael v největší židovský svátek Jom Kipur roku 1973, kdy se život v židovském státě takřka zastavil. Mezi celosvětově nejvýznamnější svátky se řadí Vánoce, které byly mnohokrát zneužity během první a druhé světové války. Například ruské síly zahájily útok na německé pozice ke konci roku 1916 (dle juliánského kalendáře). To na západní frontě bylo zespodu vyhlašováno i dočasné příměří.
Přelom roku je klíčový pro křesťany i ateisty, kteří slaví podle místních tradic po celém světě Vánoce. Zcela mimořádná situace vzniká v době války, kdy boje tyto společensky a nábožensky významné dny mění v utrpení. Neradostná situace nastává pro muže na frontě.
Ne jinak tomu bylo v období Velké války. Mobilizovaní muži v létě 1914 počítali s tím, že do Vánoc budou doma. Nakonec ovšem zabředli v zákopech. Depresivní atmosféru se válčící vojáci snažili rozehnat přáníčky, drobnými dárečky… Dokonce na některých úsecích západní fronty spontánně domluvili zastavení palby. A jak vojáci slavili Vánoce na frontách v ještě ničivějším světovém konfliktu?
Štědrý večer v kruhu nepřátel
Zatímco „vánoční příměří“ z roku 1914 se stalo popularizovanou legendou, tak o třicet let později bojová situace na západní frontě takovéto momenty nenabídla. Nacisté tehdy využili předvánočního času k zahájení ofenzívy v Ardenách. Poslednímu pokusu na zvrácení štěstěny na stranu útočníků na západní frontě měly přispět neprůchodný terén, počasí komplikující operace letectva a také četné vánoční dovolenky spojeneckých důstojníků i běžných vojáků. Přes počáteční krátkodobý úspěch německých sil přešla iniciativa na Spojence (tíhu bojů nesli Američané), kteří je začali kolem 24. prosince vytlačovat zpět z dosažených pozic.
I bojující jednotky se pokusily alespoň na chvíli vydechnout a ozdobit stromečky. Na snímku ženisté U.S. Army blízko německých hranic.
Takovýto stav prakticky vylučoval navázání přátelské atmosféry. Přesto k dočasnému vánočnímu smíru docházelo v malém rozsahu, na jeden z nich zavzpomínal po válce Fritz Vincken. Jako 12letý obýval se svou matkou odlehlé stavení v Ardenském lese nedaleko belgicko-německé hranice. Na Štědrý den si k nim našli cestu zbloudilí němečtí i američtí vojáci.
Matka přijala nejprve skupinku Američanů, jelikož cítila lítost při pohledu na muže třesoucí se zimou a jednoho se zraněním. Naneštěstí za chvíli se objevili i členové Hitlerjugend. Žena si ihned uvědomila, co jim hrozí v případě ukrývání nepřítele. S rodičovským přístupem vysvětlila mladíkům, že v případě složení zbraní je pohostí a že už umíralo lidí dost. Vojáci nakonec odzbrojili, přes počáteční nedůvěru spolu povečeřeli, přespali a ráno se rozešli ke svým táborům.
Západní a východní fronta – nebe a dudy
Američané často slavili a večeřeli v kruhu francouzských i italských rodin. Místní si je vychvalovali, jelikož byli milí a ohleduplní, často také rozdávali čokolády a sýry, případně ovoce a cukroví z vánočních balíčků. Pro mnohé francouzské děti to byla první oslava těchto svátků v jejich životě. Sdílení potravin s civilním obyvatelstvem nebylo cizí ani Britům, kteří vozili z domova tradiční vánoční pudink a pivo. Hodování obvykle zakončovali zpěvem. Mezi oblíbené libůstky patřilo strojení stromků i v improvizovaných podmínkách na bojišti, jako ozdoby sloužily například i obaly z přídělových dávek potravin.
Odreagování přinášely bohoslužby, šťastnější vojáci, kteří se mohli vzdálit z místa bojů, navštěvovali kostely. Značný počet Spojenců přilákala vánoční mše ve Vatikánské bazilice o kapacitě 60 000 věřících, někteří vojáci dokonce museli v přeplněném prostoru vylézt na zpovědnice.
Američtí a britští vojáci navštěvovali na Štědrý den kostely, zde poslouchají papežovo vánoční poselství v bazilice sv. Petra.
V severní Africe si Američané a Britové udržovali od místních spíše odstup, svátky Spojenci slavili v rámci útvarů. Příjemných zimních teplot na jinak rozpálené půdě afrického bojiště nevyužily zvláště jednotky Osy. Přípravy na oslavu sice proběhly, k frontovým silám dokonce dorazily po dlouhé cestě ze zázemí dárky, pošta i nazdobené stromečky, ale Spojenci se snažili o těchto svátcích 1941 a o rok později jednotky Osy vytlačit z Afriky. Někteří Němci vzpomněli po válce na kuriózní situace, kdy se přesunovali ve vozidlech se zapálenými svíčkami na stromečkách.
To na východní frontě nesporně děsivější podmínky odebíraly vojákům chuť něco slavit. Už na Vánoce v roce 1941 bylo vojenské zázemí na celé frontě strašlivé. Němci a jejich spojenci si stěžovali na nedostatek odpočinku a jídla, to v zimě o rok později uvěznění vojáci ve Stalingradu jedli i mrtvé koně.
Ze stalingradského kotle tehdy 36letý Fritz Pabst smířlivě napsal rodině: „Vánoce pro nás budou asi jako běžný den, nic zvláštního nebude.“ Utrpení uvězněných umocňovaly mimořádné mrazy. Omrzliny vedly na některých úsecích fronty k více hospitalizacím než sovětské zbraně, mnoho jednotek tak bojovalo o holé přežití.
Němečtí vojáci vnáší vánoční stromeček do úkrytu kdesi na východní frontě.
Přesto jsou zdokumentovány alespoň symbolické snahy slavit Štědrý večer. Někteří vojáci se s odhodláním brodili sněhovými závějemi, nebo si jeli na lyžích nějaký stromečky useknout. V improvizovaných přístřešcích si je nazdobili, rozbalovali si dárečky od dětí, psali domů dopisy. Na tvářích všeobecně neměli úsměvy jako v propagandistických relacích typu Kriegsweihnacht 1942 pro domácí publikum. To vysocí důstojníci si zpravidla dokázali užít významný den v týlu.
Propaganda
Němečtí pěšáci na frontě v této době očekávat dovolenky a případně setkání s nejbližšími ani nemohli, koneckonců infrastruktura, velká města „třetí říše“ čelila sílícím leteckým útokům. Svátky již nepřinášely reálnou naději na odpočinek v zázemí. Nacisté nepřestávali v již beznadějné situaci vtírat starogermánské tradice, jelikož klasické pojetí Vánoc jim nevonělo.
NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana) vydávala před svátky od roku 1941 propagandistický plátek Deutsche Kriegsweihnacht, jenž obsahoval například projevy Josepha Goebbelse a opěvoval německé Vánoce jako svátky oslav vítězství a vůle bojovat.
To například předvánoční číslo stranické brožury Die neue Gemeinschaft přineslo psychologický materiál cílený na zraněné vojáky, podle něj neměli vyměknout ani na Vánoce. Nemocnice byla vykreslována jako odpočinkové místo mezi frontou a domovem, cesta z ní vedla domů nebo zpátky na bojiště.
Státní moc v Sovětském svazu zase zasáhla do zvyklostí ještě radikálněji než v Německu. Po velké říjnové revoluci a ustanovení Sovětského svazu se snažily státní orgány i pomocí zákazů vymýtit oslavu Vánoc jako buržoazní a náboženský přežitek. Ale v polovině třicátých let, po uvolnění politiky, se vánoční tradice (děda Mráz, dárky, vánoční strom) staly součástí oslav Nového roku.
Sovětští vojáci slavili na Nový rok nejraději lidovými tanci.
A sovětští vojáci v tento den na frontě? Sibiřské divize byly na zimu zpravidla lépe vybavené než německé. Všeobecně ovšem sovětskou armádu trápily logistické problémy. Jeden důstojník vzpomněl na konec roku 1942 nedaleko Stalingradu, kdy trávil mrazivou noc ve vlhkém oděvu a byl vděčný za večeři v podobě uloupených kukuřičných klasů pro koně. Šťastnější vojáci, kteří zrovna nebojovali, se shromažďovali v zemljankách, kde si připíjeli, večeřeli (například dušené maso), případně předávali dárky a zpívali. Mezi nejčastější novoroční veselice patřily i tradiční tance (kozáček) za doprovodu balalajky a harmoniky.
