Když na oběžné dráze začala fungovat první družice Magion, dostala se naše země do exkluzivního klubu. Po skončení programu Magionů jsme z něj na čtrnáct let zase vypadli. Nyní se do něj pomalu vracíme.
Proč Magionu nestačil hliník a musel být pozlacenýMagion měl být původně pokrytý hliníkem, ale jak se ukázalo, ten příliš dobře chladil.  Magion 1 je pokryt zlatem o tloušťce pět mikronů. |
Prvním navrátilcem v rámci samostatné České republiky byla družice VZLUSAT-1, která však má k Magionu zhruba tak daleko jako tehdejší počítače k dnešním. Situace na oběžné dráze je dnes přece jen úplně jiná, a podle toho vypadal i návrat Česka. Na oběžnou dráhu jsme poslali miniaturní družici CubeSat, což je vlastně zhruba jedenácticentimetrová stavební kostka pro vytvoření malého satelitu.
Cubesaty jsou dnes v kosmickém výzkumu všudypřítomné, protože pomohly otevřít oběžnou dráhu nováčkům. Kolem Země jich již obíhala či stále obíhá zhruba tisícovka a podle všeho budou rychle přibývat stovky dalších – velmi brzy také opět jedna česká.
V pátek pátého července v 7:41 našeho času by z ruského kosmodromu Vostočnyj na palubě nosiče Sojuz-2.1b z měl odstartovat satelit nazvaný Lucky-7. Jde o znovu o malý CubeSat (CubeSat-1U, tedy z jedné „kostky), který byl postaven částečně v ČVUT a částečně v pražské firmě SkyFox Labs. Malý český satelit s volacím znakem OK0SAT, bude jednou z několika desítek malých „družiček“ v nosiči.
Soukromá sedmička
Práci na satelitu začali v roce 2011 Jaroslav Laifr a Pavel Kovář v rámci ČVUT. Původně mělo jít o čistě akademický projekt. Ovšem jak autoři uvádějí na webových stránkách firmy SkyFox Labs a potvrdili pro Technet, v současném systému financování vědy neviděli šanci na úspěch. Svou snahu o postavení malého českého satelitu pouze z veřejných rozpočtů tedy po několika letech vzdali a zkusili si pomoci jinak. (Za několik let vývoje se jim v rámci ČVTU přesto podařilo získat na projekt granty, které podle Laifra dosáhly celkové výše cca 900 tisíc korun.)
Pavel Kovář, který stále působí na ČVUT, věnoval své know-how, konkrétně na satelitní přijímač GPS signálu s parametry pro využití na satelitech, do vínku firmy, kterou v lednu 2015 založil Jaroslav Laifr.
Vzniklá SkyFox Labs se tedy logicky specializuje na dodávky právě navigačních systémů, ale postupně i dalších specializovaných elektronických komponentů (viz seznam produktů) pro miniaturních družice jiných zájemců o vesmír. Dnes má malá společnost zákazníky ve více než tuctu zemí.
Protože jde o velmi specifický obor, firma mívá ročně pouze kolem desítky zakázek a obrat kolem milionu korun. Na pohled se může zdát poněkud překvapivé, že se za necelých pět let existence postupně podařilo našetřit na start malého satelitu – cena za vynesení jednoho CubeSatu, který má hmotnost kolem jednoho kilogramu (Lucky-7 s hmotností zhruba 1,5 kg patří mezi těžké cubesaty) na oběžnou dráhu se pohybuje od 50 tisíc dolarů až po řádově stovky tisíc dolarů podle parametrů dráhy. (SkyFox Labs cenu za vynesení Lucky-7 s odvoláním na podmínky smlouvy nezveřejnila.)
Vysvětlení je podle Jaroslava Laifra ovšem jednoduché. Firma není pro její majitele nástrojem k vydělávání peněz: „My jsme si nezaplatili nic víc než telefony a kafe,“ říká Laifr, který je kromě působení ve firmě také zaměstnancem astronomického ústavu. „SkyFox Labs je ekonomický nástroj, který nám pomáhá materializovat soukromé vědeckovýzkumné výsledky naší práce,“ píší o své firmě autoři družice v tiskovém prohlášení.
Družice Lucky-7
K čemu to?
Lucky-7 tedy kromě své ceny řádově v jednotkách milionů korun je zajímavá i nákladem. Kromě kamery či miniaturizované české vlajky nese na palubě ve vesmíru některé zatím nevyzkoušené díly, jako je experimentální gama spektrometr.
Cílem je však podle autorů především ukázat, jak by se elektronika na družicích dala „dělat lépe“. „Naším cílem je ukázat komunitě, jak by se dala elektroniky pro satelity stavět tak, aby déle vydržela a fungovala,“ říká Jaroslav Laifr.
Inovace přitom není v samotných součástkách, ty firma objednává z běžných katalogů od výrobců z USA a Asie, ale v tom, jak se sestavují dohromady. Vzniklá doporučení by podle Laifra mohla zvýšit spolehlivost elektroniky a prodloužit její životnost o jednotky a možná až desítky procent, třeba díky zlepšené konstrukci radiačního stínění.
Lucky-7 by tedy měla sloužit především jako vesmírná zkušebna pro nové typy elektronických komponentů určených pro použití v dalších satelitech. Satelitů, které by zřejmě měly zamířit podstatně dále než na oběžnou dráhu Země.
Na stránkách projektu Lucky 7 autoři uvádějí, že jejich cílem je poslat také satelit k Marsu a učinit přístupně části naší soustavy ležící za oběžnou drahou Země. Laifr tuto vizi potvrzuje: „Před lety jsem se rozhodl, že je dobré mít v životě nějaký konkrétní cíl. A tím mým je pomoci lidstvu při kolonizaci Marsu.“
K tomu je ještě nepochybně daleko, zatím bude možné považovat za úspěch, pokud jejich první vesmírná minilaboratoř bude fungovat alespoň částečně podle plánu. Více bychom měli vědět v pátek kolem čtvrté hodiny odpolední, kdy by již měla další česká družice kroužit na své oběžné dráze, mít vysunuté antény a pohybovat se nad střední Evropou. Radioamatéři se mohou do určité míry přesvědčit sami, když budou družici sledovat na frekvenci 437.525 MHz (další detaily zde).
