Chtěli byste výjimečné dítě? A čím výjimečné? Mají mu růst svaly i bez cvičení? Nebo má mít varianty genů vyskytující se často u lidí dožívajících se více než 110 let? Nebo má mít krevní skupinu A+B, aby mohlo dostat krevní transfúzi od libovolného dárce?
Tyto a zřejmě i další možnosti by chtěl platícím zákazníkům nabídnout 29letý programátor Bryan Bishop. Podle materiálu, které se dostaly k reportérovi časopisu Technology Review, s pomocí lidí s většími znalostmi v oboru sháněl investice na založení společnosti pro, zjednodušeně řečeno, výrobu dětí na míru.
Ve své prezentaci Bishop a spol. slibují, že pokud seženou dostatek kapitálu vytvoří postupy, jak dětem klientů dodat ještě před narozením žádoucí vlastnosti. Jak přesně by toho měli dosáhnout, zatím není zcela jasné, protože „start-up“ ještě neprovedl ani potřebný výzkum. Hovoří u genetické úpravě přímo pohlavních buněk rodičů, ale je zároveň jasné, že způsob dosažení kýženého výsledku se může měnit (pokud tedy firma někdy opravdu začne pracovat). Případná „výroba“ dětí na přání by zřejmě měla probíhat mimo USA, kde je úprava DNA embryí trestná.
Jde v podstatě o něco podobného, co udělal v Číně biofyzik Che Ťien-kchuej. Ten víceméně bez povšimnutí kolegů a úřadů provedl genetickou úpravou několika embryí, ze kterých se pak narodily nejméně dvě děti. Jde o obdobu přirozeně se vyskytující genetické varianty, která zvyšuje odolnost proti nákaze virem HIV. Ovšem na druhou stranu zřejmě snižuje odolnost proti některým jiným patogenům (například viru nilské horečky a možná i běžné chřipky).
Che Ťien-kchuej i Bishop ovšem míří výše. Jejich konečným cílem je „vylepšení“ člověka v rámci ideálů tzv. transhumanismu, který volá po dalším vylepšováním přirozených schopností člověka.
Nutno podotknout, že podle názoru drtivé většiny odborníků z oboru jde zatím spíše o plané snění. Již máme k dispozici technologie na přepisování, mazání a úpravu DNA, některé z nich jsou velmi dobře ověřené a účinné, ale děti na míru nikdo nedokáže spolehlivě navrhnout ani „na papíře“. Už proto, že vlastně nevíme, které geny a jak přesně ovlivňuje tak žádoucí znaky jako inteligence nebo sklony k většině vážných nemocí a poruch. Zatím by nutně muselo jít o proces s velmi nejistým výsledkem, celou řadou rizik a samozřejmě také velmi sporným přínosem.
Na co máme?
Technologické optimisty typu Bishopa to ovšem zřejmě jen tak nezastaví. Sám sebe označuje za „relativně známého biohackera“, tedy v podstatě nadšeného „domácího kutila“ s DNA. Při zemi ho prý drží především nedostatek peněz.
Prezentace je v podstatě návrh pro případné investory do společnosti, která se ani pořádně nerozjela. Podle podkladů by bylo zapotřebí investice zhruba dvou milionů dolarů, aby dokázali projekt dotáhnout k prvním těhotenství. Che Ťien-kchuej tento problém neměl, zbohatl na vývoji a výrobě zařízení pro analýzu DNA a do svého „projektu“ tak mohl investovat značné množství vlastních prostředků.
Bishop zřejmě není zcela bez prostředků, dokázal si najmout na některé úkoly vědce z kyjevského Ústavu gerontologie při tamní Akademii věd, která pro něj má vyvinout spolehlivou metodu genetické úpravy pohlavních buněk.
Nebudou poslední
Ukrajinské pracoviště není v oboru světová špička, ale to je právě příznačné. Bishop není sám, kdo se domnívá, že některé metody úpravy genetického materiálu jsou dnes již natolik jednoduché, že je zvládne celá řada i méně zkušených či hůře vybavených pracovišť. A některé i nadšení amatéři doma. Dá se předpokládat, že ani to není poslední slovo a relativně brzy už budou pro biohackery k dispozici metody ještě levnější, a přitom i přesnější a účinnější.
Stále to však neznamená, že by „děti na přání“ za pár let spatřily světlo světa. Jak pro Technology Review poznamenal futurolog Anders Sandberg z Oxfordské univerzity, Bishop a řada dalších nadšenců do biotechnologií jsou vzděláním odborníci na IT. Úpravu genů si představují podobně jako programování: „Jsou to jen písmena (míněna „písmena“ DNA, pozn.red.) - tak co na tom může být těžkého? Ale většina biologů ví, že ti nešťastníci brzy zjistí, že na tom nic není nic jednoduchého.“
Není tedy důvod panikařit. Šok z odhalení experimentů Che Ťien-kchueje i malý projekt Bryana Bishopa každý trochu jiným způsobem ukazují, že minimálně někteří lidé mají velkou chuť se svým biologickým dědictvím experimentovat. Už bychom se měli pomalu začít sami sebe ptát, jak se k tomu postavíme.
