Spinosauridi jsou známí z období střední až svrchní jury až po svrchní křídu. Jejich zeměpisné rozšíření je značné, sahá od západní Evropy přes severní a východní Afriku po Brazílii, Laos, Thajsko, Čínu a dokonce i Japonsko a Austrálii (ačkoliv nejde vždy o zcela jednoznačné nálezy). Zajímavé je, že až na jeden nález prstního článku ze souvrství Morrison nejsou tito teropodi vůbec známí z území Severní Ameriky. Existuje však významná pravděpodobnost, že i na tomto kontinentu budou jejich fosilie v budoucnu objeveny.
Co se týká jejich potravních návyků, je zřejmé, že šlo o rybožravé druhy s velkým stupněm oportunismu, kteří nepohrdli občasným zpestřením jídelníčku v podobě ptakoještěrů nebo jiných dinosaurů.
Bez zajímavosti není ani přítomnost systému neurovaskulárních kanálků, sloužícího zřejmě k lepšímu registrování pohybu potenciální kořisti pod vodou. Hypotéza o živení se mršinami se u spinosauridů ukazuje jako nepříliš přesvědčivá, stejně jako představa o plně akvatickém způsobu života všech zástupců čeledi (některé jejich fosilie byly objeveny v prostředí někdejších aridních oblastí).
Přehledný diagram zobrazující přibližnou velikost dospělých jedinců některých druhů spinosauridů. Gigantický severoafrický druh Spinosaurus aegyptiacus je v současnosti největším známým teropodem vůbec.
Otázkou zůstává také kvadrupedalita obřího spinosaura a skutečná funkce jeho hřbetního hřebene. Z mnoha různých teorií se dnes jeví jako nejpravděpodobnější ta, která v tomto útvaru spatřuje jakýsi socio-sexuální znak, uplatňující se v interspecifické komunikaci a signalizaci.
Autoři studie „Století spinosaurů“ (pdf) uzavírají přehled konstatováním, že ačkoliv je fosilní záznam spinosauridů zatím jen fragmentární a neúplný (mnoho nálezů sestává prakticky jen z fosilií zubů), máme do blízké budoucnosti velkou šanci na lepší pochopení této fascinující skupiny teropodů.
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní delší verzi, včetně bohatého odkazového rejstříku, najdete zde.
