Tauridy jsou jeden z nejlépe doložených a pozorovatelných astronomických jevů vůbec. Je to vlastně velká soustava malých těles pohybujících se po naší soustavě víceméně ve stopách velmi čilé Enckeovy komety, která Slunce oběhne jednou za tři roky. Na Zemi jsou poměrně dobře známé, protože průlet Země tímto kosmickým průvodem (u nás pozorovatelný hlavně zhruba na přelomu října a listopadu) poměrně často vede ke vzniku dobře viditelných bolidů, tedy jasných meteorů s jasností vyšší než Venuše.
Bolidová síť nad Českou republikou a částečně i okolními zeměmi.
Přesto je na nich stále co objevovat, jak ukázala práce českých vědců z Astronomického ústavu v Ondřejově. Ve spolupráci s kolegy ze Slovenska a Rakouska Pavel Spurný a Jiří Borovička, oba známí „lovci“ bolidů, totiž celkem přesvědčivě dokládají, že se jim podařilo objevit a jasně zdokumentovat novou „větev“ Taurid, která může obsahovat i tělesa potenciálně nebezpečná pro obyvatele Země.
Za svůj objev vděčí bohaté žni z roku 2015, kdy byly Tauridy velmi aktivní a podařilo se jich pozorovat značné množství. „Tauridy byly ten rok velmi silné, navíc vyšlo počasí,“ vzpomíná Pavel Spurný. A především měli astronomové k dispozici údaje z unikátní Evropské bolidové sítě - právě v roce 2015 dokončili její modernizaci (všechny stanice přešly na digitální standard, předtím fungovaly na film, viz náš rozhovor s Pavlem Spurným z roku 2014). Tato soustava automatických kamer sleduje noční oblohu nad Českou republikou a částí okolních zemí a automaticky zachycuje průlety všech jasnějších těles. Práce vychází z údajů z 15 stanic, z nichž 13 je v naší republice.
Dráhy těles z nově objevené větve Taurid. Šrafovaně jsou vyznačena pro nás nejnebezpečnější tělesa s rozměry řádově ve stovkách metrů. V jejich případě ovšem naštěstí v dohledné době srážka se Zemí podle všeho nehrozí.
Analýza údajů poprvé exaktně doložila, jak jsou si dráhy velké části těchto těles podobné, v mnoha ohledech prakticky totožné. Dohromady dráhy tvoří velký soustředný prstenec ve vnitřní části sluneční soustavy (přesnější parametry najdete v PDF dostupném odsud). Čeští astronomové také zjistili, že dráhy těchto těles se k sobě vzájemně přibližují ve vzdálenosti 3,6 astronomické jednotky od Slunce, což naznačuje, že celá větev mohla vzniknout rozpadem většího tělesa v těchto místech. To může být z astronomického hlediska zajímavé, protože Tauridy jsou považovány za „dítka“ Eneckeovy komety, ale dohromady je jich tolik, že pouze „její“ být nemohou. Tady je další indicie, která by mohla pomoci astronomům postupně zrekonstruovat, jak vlastně Tauridy vznikly.
Pro nás neastronomy je ovšem zajímavé hlavně to, že nově objevená a popsaná větev Taurid obsahuje tělesa od velikosti několika milimetrů až do přinejmenším několika set metrů, která se všechna pohybují společně kolem Slunce. Největší jsou řádově „stometrové“ planetky (2015 TX24, 2005 UR a 2005 TF50). Mnohem více je samozřejmě menších, méně nebezpečných, ovšem zároveň hůře detekovatelných těles.
Bolidové kamery zachytily meteoroidy v širokém rozmezí hmotností od desetiny gramu do více než jedné tuny, u nichž se předpokládá průměr kolem jednoho metru (ze stopy na obloze se určí, kolik hmoty celkem „shořelo“, než přesné rozměry tělesa). Dá se tedy celkem rozumně předpokládat, že v roji budou i objekty o rozměrech někde mezi metry a stovkami metrů, z nichž některé už by teoreticky mohly napáchat škody na povrchu Země. Pro připomenutí: čejlabinský meteorit měl zřejmě průměr méně než dvacet metrů a hmotnost kolem deseti tisíc tun (.
Dva jasné bolidy z nově objevené větvě Taurid zaznamenané v polském Polomu.
Poměrně dobrou zprávou je, že u pozorovaných Taurid obecně platilo, že všechny jen trochu větší meteoroidy (nad 300 gramů) byly obecně velmi křehké. Hodně kompaktní byly obecně jen ty velmi malé, s hmotností pod 30 gramů. Ale i křehká tělesa mohou být nebezpečná, pokud jsou dostatečně velká.
Proto Spurný a spol. závěrem doporučují, aby se této nově objevené větvi věnovala dostatečná pozornost, protože pravděpodobnost srážky s takovým tělesem během pravidelného průletu Země Tauridami není zanedbatelná. Naneštěstí jde obecně o tělesa velmi tmavá, která odrážejí málo světla, a proti vesmírnému pozadí se tedy těžko hledají. A to i když jde o tělesa veliká: „Určitě tam mohou být i ještě skrytá tělesa řádově o rozměrech stovek metrů, byť jich asi nemůže být moc,“ říká Pavel Spurný. Podle jeho odhadu by astronomové spolehlivě zaznamenali podobná tělesa, jen kdyby měla rozměr zhruba nad deset kilometrů.
Důkladný popis nové větve Taurid, která se tak těsně míjí se zemskou dráhou, bude tedy vyžadovat poměrně vhodné vybavení a čas. Čeští astronomové ovšem prezentují poměrně zajímavé důvody, proč by se na zdrojích v tomto případě nemělo příliš šetřit.
Oprava: V článku jsme chybně uvedli jméno jednoho z autorů. Jde o Jiřího Borovičku. Za nepřesnost se omlouváme.
