Za celým projektem nazvaným The Next Rembrandt stojí reklamní pracovník Bas Korsten a jedná se vlastně o reklamu finanční společnosti. Do ambiciózního pokusu se však zapojila dvě nizozemská muzea, Technologická univerzita Delft a také Microsoft, který poskytl pomoc s datovou analýzou. A dat ke zpracování bylo zřejmě opravdu hodně.
Nejdříve ze všeho totiž tým naskenoval ve vysokém rozlišení všech 346 obrazů, které Nizozemec namaloval. Jednalo se navíc o 3D skenování, aby byla zachovaná i „hloubka“, tedy jednotlivé vrstvy barev. Všehovšudy vzniklo celkem asi 150 GB dat. Následovala analýza, kdy se zkoumal Rembrandtův styl pixel po pixelu. Vzhledem k tomu, že většinu umělcova díla tvoří portréty, analýza hledala vzorce i v tom, jak Rembrandt kreslil lidský obličej.
Zkoumala proporce, vzdálenosti mezi jednotlivými obličejovými rysy, jeho stínování nebo třeba tvar očí. Cílem bylo „pochopit“ Rembrandtovy postupy a způsob malby a nechat pak počítač vytvořit zcela nový obraz. Takový, jako by namaloval sám autor, kdyby byl ještě naživu.
Celé dílo nizozemského umělce bylo naskenováno včetně údajů o hloubce. Ty pak byly využity při 3D tisku, aby nový obraz mohl být složen z vrstev a vytvořit tak iluzi tahů štětce.
V naskenovaných obrazech algoritmy hledaly vzorce v zobrazených tvářích a oblečení. Ať už ve vzdálenostech jednotlivých obličejových prvků, tak třeba u tvaru oka.
Z důkladného prozkoumání vyšlo týmu jako nejvhodnější - vzhledem k původním obrazům - nechat algoritmus vytvořit portrét muže, bělocha, starého 30 - 40 let, s vousy, oblečeného v černém, s bílým límcem, kloboukem, natočeného doprava.
S tímto cílem začalo vytváření nového portrétu, které systému zabralo přes 500 hodin. Digitálním souborem, skládajícím se z více než 148 milionu pixelů, však projekt nekončil, zbývalo ještě dostat obraz přímo do rámu.
Zde přišly k užitku naskenované „topografické mapy“ reálných obrazů, které věrně zachycovaly tahy Rembrandtova štětce. Nově vytvořený obraz měl totiž působit jako reálné Rembrandtovo dílo nejen na první pohled, ale i při bližším prozkoumání.
K tomu byla využita 3D tiskárna, která na plátno postupně nanesla 13 vrstev UV inkoustu. To je speciální inkoust, který okamžitě tuhne, pokud je vystaven UV záření. Výsledkem byl povrch vypadající i při blízkém pohledu jako pravý obraz.
Převedení digitálního díla do reality zajistila speciální 3D tiskárna navržená pro vytváření reprodukcí uměleckých děl. Celkem se obraz skládá ze 13 vrstev.
Algoritmy namalovaný a 3D tiskárnou do světa přivedený obraz byl odhalen minulé úterý v Amsterdamu, po 18 měsících práce. Unikátní projekt už stačil vzbudit nejrůznější reakce, ale vzhledem k účasti muzeí je zjevné, že i v rámci uměleckých kruhů se Next Rembrandt setkal se zájmem.
K zamyšlení určitě svádí i možnost výroby podvrhů slavných děl, k něčemu takovému by ale v dohledné době dojít nemělo, ačkoliv je výsledek více než přesvědčivý. Vybavení a systémy, které za novým obrazem stojí, byly vskutku nákladné a navíc by nebylo nijak náročné odhalit, že obraz nebyl namalován, ale „vytištěn“ inkoustem.
Podle Korstena byla a je řada kritiků, která oponuje jakékoliv podobné snaze o imitaci nizozemského umělce. Sám ale říká, že nešlo o to nahradit Rembrandta algoritmy, ale o poučení se z jeho díla, poznání jeho postupů a udržení jeho génia naživu. „Vytváříme něco nového z jeho díla,“ vysvětluje. „Jen Rembrandt mohl vytvořit Rembrandta.“
