Původně rodinná firma na výrobu kožených míčů se za posledních 40 let rozrostla do podoby solidního průmyslového podniku. I přes nástup pokročilé techniky si může dovolit dávat práci 1 400 zaměstnancům, místo původních padesáti. A pro Pákistán netradičně v něm pracuje téměř čtvrtina žen, upozorňuje v reportáži agentura Reuters.
Některé z nich nosí dlouhý černý nikáb, zakrývající jejich tvář tak, že jsou vidět jen hnědé oči. Jiné naopak chodí v blyštivých sandálech zdobených oblíbenými korálky a na sobě mají pestrobarevné róby. Jedno mají společné – v rámci svých rodin jsou vůbec prvními ženami, které chodí do zaměstnání.
Osmatřicetiletá Šakila Ašrafíová je na firemní zakázku pro fotbalové mistrovství náležitě hrdá. "Jsme pyšní na náš podnik, že dosáhl takového uznání," říká a plánuje, že na televizní přenosy zápasů pozve všechny sousedy, aby se podívali, jak se hraje s jejími míči "ta podivná hra" v praxi.
Dělníci pracují za mzdu 2 000 Kč
Fotbal totiž v Pákistánu rozhodně není sportem číslo jedna. Země obsazuje v celosvětovém žebříčku až 159 příčku a pozici superoblíbeného kriketu tak fotbal nemá moc šancí ohrozit.
Přesto má Achtarova továrna ve výrobě fotbalových míčů relativně dlouhou tradici, Sialkot je totiž centrem pákistánského kožedělného průmyslu. V minulosti dobývaly tamní míče svět hlavně díky extrémně nízkým výrobním nákladům založeným na špatně placené pracovní síle a zaměstnávání dětí.
Po sérii skandálů však musela řada manufaktur zavřít své brány a ty zbylé přistoupit na humánnější standardy. Kvůli zakázkám pro nadnárodní světové sportovní giganty si nyní nedovolí nikdo pravidla porušit. Inspekční kontroly chodí často.
Dělníci si podle Reuters nestěžují. Pracují sice obvykle za minimální mzdu, která v přepočtu činí okolo dvou tisíc korun za měsíc, ale navíc mají zvlášť hrazené ještě důchodové a životní pojištění či dopravu do továrny. V podniku je k dispozici i malá nemocnice.
Boj o zakázku trval roky
Firma Forward Sports dodávala míče pro německou Bundesligu, francouzskou nejvyšší soutěž i evropskou Ligu mistrů. Získat obří kontrakt na mistrovství světa se však majiteli Achtarovi dlouho nedařilo. S firmou Adidas, která vlastní licenci FIFA, neúspěšně vyjednával už od roku 2006.
Pro letošní mistrovství získali od Adidasu smlouvu na výrobu míčů původně Číňané. Záhy se však Achtar doslechl, že čínská firma nedokáže uspokojit poptávku, a tak neváhal a znovu pozval zástupce Adidasu do své továrny.
Výrobní postupy však tehdy nákupčí označili za primitivní a na zavedení nové technologie mu dali šibeniční lhůtu 33 dní. "Byla to velká výzva, obvykle trvá zavedení nových postupů minimálně půl roku," říká Achtar.
Na mistrovství světa se totiž nehraje jen tak ledajakými míči. Letošní model "Brazuca" je složen z několika jednotlivých barevných částí, slepených tak, aby balon během celé hry zachovával dokonale kulatý tvar. Pákistánská firma tak musela zainvestovat do technologie tepelného lepení, která jediná dokáže zajistit požadovanou kvalitu spojů.
"Tato zakázka je sen pro všechny výrobce míčů na světě," říká Achtar. "Je to ten nejprestižnější míč a dovedete si představit, jaké bylo naše nadšení, když jsme dostali tu důvěru a čest se na něm podílet," uzavírá podnikatel.
