"Čas prověří skutečnou kvalitu. I dnes se staví čistě účelové a jednoduché stanice i bombastické kreace. Občas se jako zázrakem objeví skvělá stanice od neprovařených architektů, jako je například Kolbenova," řekl architekt Jiří Hejda.
Stanice metra C Střížkov
Stejný názor má i architektka Pavla Melková, kterou na vysočanské stanici zaujala jednoduchá architektura, která si nehraje na něco víc, než čím je, přesto je esteticky velmi působivá.
Právě jakási jednoduchost a "nevelkolepost" vestibulů naopak schází moderním stanicím na nejnovější trase linky C - zejména pak stanicím Prosek a Střížkov, které oslovení experti považují za nejhorší. Zde se promítla snaha autora nabourat nudu panelového sídliště na periferii města. Proto ty oblé tvary, proto tolik skla. Pro někoho ultramoderní stavba, pro druhé pomník autora.
Stanice Vyšehrad je galerií
"Střížkov je trochu moc extravagantní a nepraktický, ale tvarově dobře kontrastuje s banalitou okolních paneláků," řekl historik architektury Zdeněk Lukeš. Melková je kritičtější. "Je předimenzovaná a špatné je i opulentní designové řešení, které předstírá souvislost se statickým řešením," upozorňuje na nepřehlédnutelnou konstrukci vestibulu.
Podle architekta Rostislava Říhy je ve městě jen málo volných ploch a nemělo by se jimi nesmyslně plýtvat. Proto je lepší, když je stanice metra součástí komplexu, kde plní roli místa, kde si dá člověk kávu či se s někým sejde. Stává se tak opravdu součástí živoucího organismu města. Příkladem může být Anděl.
"Pokud se jedná o samoúčelnou stavbu, jež je tu jen proto, aby na lidi, co jedou po eskalátoru, nepršelo, a zbůhdarma zabírá místo a ještě stála kopec peněz, jako třeba stanice na Proseku, tak je to špatně," vysvětluje Říha.
Všechny stanice postavené v posledních letech pak mohou se závistí hledět k Vyšehradu. Zdejší "úsporné" nástupiště u Nuselského mostu je prý absolutní špička. "Maximálně těží ze své polohy a nabízí úchvatný výhled na město," podotýká Hejda.
Ačkoliv byla stanice otevřena v roce 1974, takhle vizionářsky ji už v roce 1938 nakreslil významný český architekt Bohumír Kozák, autor Thomayerovy nemocnice v Krči či paláce Luxor.
