S jednodenním zpožděním Rusko poprvé veřejně ukázalo, jak si představuje budoucnost svých vzdušných sil. Nad diváky aerosalonu MAKS na letišti Žukovskij jihovýchodně od Moskvy poprvé přeletěl dlouho skrývaný letoun Suchoj T-50, známý v Rusku spíše také jako PAK FA.
Suchoj T-50 při svém prvním letu před veřejností během aerosalonu MAKS
Divákům se nejprve v nízkém přeletu představila dvojice strojů. Samotné vystoupení však bylo záležitostí jenom jednoho z nich. Suchoje T-50. Během zhruba šestiminutové ukázky letoun předvedl sestavu, která na pohled nijak neuchvátila. Především v porovnání s předchozím akrobatickým bonbonkem, vystoupením stroje Su-35. "Pětatřicítka" je ovšem na druhou stranou divácky velmi vděčným strojem.
MAKSto nejlepší z letectví a vesmíru MAKS (Международный авиационно-космический салон) se pořádá v Moskvě každé dva roky. Tradičně jej otvírá sám Vladimir Putin. MAKS představuje nejmodernější ruskou leteckou a kosmickou techniku. |
Vystoupení T-50 se naopak dá velmi dobře přirovnat k "nudným" prvním letovým ukázkám amerického stroje F-22 v dobách, kdy byl on představován veřejnosti. Oba letouny jsou jedinými létajícími zástupci takzvané páté generace stíhacích strojů.
Stíhačka F-22 má před ruským rivalem velký časový náskok, poprvé vzlétla v roce 1997. Americké vojenské letectvo jich nakonec objednalo a používá necelých sto devadesát.
Neviditelnost s ručením omezeným
Oba stroje do samostatné kategorie kvalifikuje nejen přístrojové vybavení a výzbroj, ale i "neviditelnosti" pro radary. Název je trochu zavádějící: stroje jsou zkonstruovány tak, aby odrážely méně paprsků směrem zpět k radaru protivníka, takže se mnohem hůře odhalují, ale zcela nezjistitelné nejsou. Navíc jsou zkonstruovány i tak, aby byly hůře zjistitelné i tepelně a akusticky.
Suchoj T-50, neviditelná stíhačka
Míra neviditelnosti se může stroj od stroje poměrně výrazně lišit. Rozdíl bude i mezi F-22 a T-50. Odborníci a komentátoři na veletrhu MAKS zatím spekulují, že podle konstrukce bude ruský letoun poněkud méně "neviditelný". Například zřejmě nemá před radary tak dobře skryté lopatky motorů. Právě ty však představují jednu z radarem "nejviditelnějších" částí stroje.
Zato by Suchoj mohl mít lepší aerodynamické vlastnosti než americký protějšek. V důsledku toho pak i například nižší spotřebu paliva při letu nadzvukovou rychlostí. Cestovní rychlost je u obou strojů vyšší než rychlost zvuku.
Vše jsou zatím samozřejmě pouhé odhady. Ruský stroj je jenom prototypem. V tuto chvíli ještě ani jeden z prototypů nedokáže odpálit raketu. První stroj se zbraňovým systém na palubě by mě vzlétnout až příští rok, kdy by tak měly začít i zkoušky těchto systémů.
Úplně poprvé se Suchoj vznesl do vzduchu v pátek 29. ledna 2010 z letiště závodu v Komsomolsku na Amuru. Let trval 45 minut. Tehdy však panovaly pochybnosti o dokončenosti stroje - více v tomto článku.
Nejen pro domácí
Ruský projekt T-50 zastřešuje firma Suchoj, na vývoji se ale podílí i množství jiných ruských společností z oboru. Na elektronice stroje by se měl podílet ve větším rozsahu také velmi mladý ruský IT průmysl.
A v budoucnu by mohly být zainteresovány i zahraniční subjekty. Na rozdíl od F-22, na niž platí přísné vývozní embargo, u ruského letounu zatím nikdo nevylučuje možnost vývozu do třetích států (více zde).
Konkrétní podobu nabrala spolupráce s Indií, která je v posledních letech největším odběratelem ruské vojenské letecké techniky. Oba státy mají společně vyvíjet stroj, který by měl výrazně vycházet ze zkušeností s typem T-50.
Obchod má velké šance na úspěch. Indie si musí najít protiváhu proti čínskému stroji J-20, který také zřejmě představuje pokus o "neviditelný" stroj.
