Letadlová loď Enterprise: americká chlouba unikla zkáze díky bouři

Nejslavnější letadlová loď druhé světové války byla vlastně plovoucím letištěm. Skoro tři tisíce mužů, bezmála sto letadel a šestatřicet děl z ní činily velkou oporu amerického námořnictva.

Letadlová loď Enterprise byla jednou z nejslavnějších lodí Námořnictva Spojených států. Svou roli sehrála během druhé světové války například v bitvách u Midway, o Guadalcanal, u Šalamounových ostrovů a v bitvě o Okinawu.

Spolupráce s ČT: Informace v článku i fotografie pocházejí z dokumentárního seriálu "Letadlová loď Enterprise". Tuto desetidílnou sérii vysílá každé úterý program ČT1 od 20:00.

Na moře byla vypuštěna v roce 1936, pod označením CV-6. Základními parametry je šířka 33 metrů, výtlak 26 000 tun (tj. jde o střední třídu), délka 247 metrů, akční rádius 22 000 kilometrů a rychlost 60 km/hod.

Proč jsou při bojích na obloze obláčky kouře?

Letící letadlo nelze z lodi zasáhnout přímo.

Protiletadlová děla tedy vystřelují velké množství granátů, které v určené výšce a vzdálenosti od lodě vybuchují (to jsou ty obláčky) a střepinami zasahují letící nepřátelské stroje.

I bez nadsázky lze říci, že představovala plovoucí ozbrojené letiště, s trochou nadsázky ocelové město. Na palubě bylo 2 800 mužů (z toho 1 000 členů posádky), což byl počet větší než počet obyvatel některých měst, ze kterých námořníci pocházeli. Při plném obsazení nesla 94 letadel, pod palubou byly dílny a hangáry, kde se letadla opravovala. Trojice výtahů letadla spouštěla do podpalubí nebo vytahovala nahoru.

Ve výzbroji nechybělo 24 kulometů ráže 12,7 mm, 4 kanóny ráže 28 mm a 8 děl ráže 127 mm. S nimi loď dovedla zasáhnout cíl ve vzduchu i na hladině do vzdálenosti 16 kilometrů. USS Enterprise byla to nejlepší, co Amerika měla. Vážila 16 000 tun, což bylo méně než předchozí modely letadlových lodí. Nesla přitom stejný počet letadel a ve všech ohledech své předchůdce předčila.

Šťastné E: sebevražedný pilot jen přepůlil letadlo

Jednou z přezdívek, kterou vojáci loď Enterprise častovali, bylo "Šťastné E". A přezdívka to byla velmi trefná. Loď měla často "velkou kliku".

Například 1. února 1942, v oblasti Marshallových ostrovů. V 13:40 se  na obzoru objevila pětice bombardérů Mitshubishi G4M "Betty" s cílem shodit na Enterprise šedesátikilogramové pumy. Stačil by jeden přímý zásah a loď by byla vyřazena ze služby. Všechny bomby cíl minuly, jeden vážně poškozený bombardér se však otočil zpět s úmyslem sebevražedně narazit do lodě.

Hvězda za bitvu

Za každou bitvu, které se loď Enterprise zúčastnila, byla vyznamenána hvězdou.

Na konci svého čtyřletého válečného působení jich měla dvacet, tedy o tři víc než druhé nejlepší válečné plavidlo a o sedm víc než jiná další letadlová loď.

"Věděl, že nemá šanci a půjde ke dnu. Tak chtěl s sebou vzít i nás," komentuje vzniklou situaci James Barnhill, lodní trubač a časovač bomb, který na USS Enterprise pracoval.

Letecký mechanik Bruno Peter Gaido doběhl do zaparkovaného letadla, sedl si ke kulometu a začal po bombardéru střílet. Jeho pilot se tak nemohl soustředit na směrování letadla a motory a kabina stroje jen o pár desítek centimetrů minuly palubu. Křídlem však přepůlil letadlo, ve kterém Gaido seděl. Ten z vraku vyvázl bez zranění a za svůj čin získal povýšení.

Zničení v Pearl Harbor unikla díky bouři

Šestého prosince roku 1941 plula flotila s lodí Enterprise do domovského přístavu Pearl Harbor. Pět set kilometrů od cíle se lodě dostaly do obrovské bouře. To pro takto velkou loď nebyl zásadní problém, ale pro doprovodné torpédoborce a křižníky ano.

Během noci tak přišly o většinu paliva a ráno ho musely z Enterprise přečerpávat. Díky tomuto zdržení nedorazily do přístavu včas a unikly tak ničivému útoku.

Letadla z Enterprise se však bitvy u Pearl Harboru i tak zúčastnily. Osmnáct vyslaných letadel bojovalo proti 150 japonským letounům, zpět na letadlovou loď se jich vrátilo jen dvanáct.

Ztráty v Pearl Harboru byly dramaticky větší. Americké námořnictvo ztratilo čtyři bitevní lodě, pět torpédoborců a čtyři pomocné lodě. Z osmi válečných lodí zkáze neunikla ani jedna, přičemž čtyři byly zcela potopeny.

Letadlové lodě se naštěstí v době útoku na Pearl Harboru nenacházely. To byla pro Japonce špatná zpráva. A i pro loď Šťastné E. USS Enterprise se tak totiž dostala do seznamu nejdůležitějších japonských cílů.

Přistání na letadlové lodi: neustálá hrozba smrti

Přistávání letadla na lodi je velmi nebezpečné, v podstatě vždycky hrozí smrt. A zvláště v noci. Mezi rizikové faktory patří houpání lodi (především při bouřích), rychlý vítr a krátká přistávací dráha. Na brzdění bylo jen 135 metrů, letadlo se muselo strefit do jednoho z šesti brzdících lan - jinak havarovalo.

Každé nepovedené přistání se pečlivě dokumentovalo, aby se z něho piloti a vojáci poučili. James Barnhill působil na USS Enterprise i jako kameraman - všechna komplikovaná přistání natáčel. Na jeho autentické záběry se můžete kdykoli podívat v naší videoukázce nebo dnes ve 20:00 na ČT 1.

Spolupracujeme s Českou televizí

Dokumentární seriál Letadlová loď Enterprise

Dokumentární série Letadlová loď Enterprise, v originále Battle 360°, pochází z produkce amerického kanálu History Channel. Ten ji v premiéře vysílal od února loňského roku a vykazoval velmi úspěšnou sledovanost, první epizoda dosáhla 1,8 milionů diváků.

První díl seriálu Letadlová loď Enterprise, který nese název Pearl Harbor: Volání do zbraně, uvede Česká televize 21. dubna od 20:00 na prvním programu.