„Jsem maximálně spokojený. Radost je navíc trojnásobná díky Ondrovi Moravcovi s Michalem Šlesingrem,“ zmínil 26letý biatlonista své reprezentační kolegy, kteří dojeli na druhém a osmém místě.
Už ve třetím individuálním závodu za sebou jste si vylepšil sezónní maximum. Je to potvrzení, že forma opravdu stoupá?
Výsledkové určitě. Všichni jsme rádi, že to teď takhle jde a že jsme tam, kde jsme. Do olympiády ale furt zbývá měsíc. Během každého kola Světového poháru vyletí dopředu jiná jména, takže teď to potvrzení určitého zlepšení je, ale pořád hledíme k tomu jednomu cíli.
Poprvé v sezoně jste si navíc užil slavnostní ceremoniál a rozšířené pódium pro šest nejlepších.
Bylo to fajn. Už loni v Hochfilzenu bychom spolu s Ondrou Moravcem (na mistrovství světa, kde dojel Moravec druhý a Krčmář šestý) po vytrvalostním závodu stáli na rozšířeném pódiu, ale oni ho na mistrovství světa nedělají. Tady jsme si to mohli vychutnat spolu a o to je ten prožitek umocněnější. Je to fakt super, spokojenost, paráda.
Přitom ze začátku závodu vám to úplně nejelo.
To první kolo bylo takové kostrbaté a zabržděné, ztratil jsem v něm. Pak ale odstartoval Michal Šlesingr a já jsem vyjížděl z úvodní ležky.
Jak moc vám pomohl?
Hodně mi pomohl v tempu, bylo opravdu stěžejní, že on jel první kolo a já druhé. Víceméně mě dostal do závodního módu, protože první kolo jsem měl takové zahřívací. Byl tam s námi ještě Quentin Fillon Maillet a navíc po stojce nás oba doběhl Johannes Bö, se kterým jsem absolvoval dvě kola. To pro mě bylo alfou a omegou, proto mi to čas na trati tak obrovsky zlepšilo. Kdybych jel sám na sebe, určitě tak rychlý být nedokážu. Takže jsme spolupracovali. Béčko (Johannes Bö) to tahal a my jsme občas v kopci trochu pomohli. Nebo třeba když jsem trochu zvadnul, Michal nastoupil a já věděl, že musím jet.
Držet se rychlovlaku jménem Bö vyžaduje odvahu. Nebál jste se, že se vám to může na střelnici vymstít?
Napadlo mě to ve čtvrtém kole, kdy už jsem toho začínal mít dost. Ale pak jsem si řekl, že jestli chci jezdit ve špičce, musím to risknout a musím zkusit s těmi nejlepšími jet, i kdybych tu poslední stojku měl pokazit. Tohle jsou momenty, které člověka posunou, protože kdybych si řekl, že jede moc rychle a pustil ho, tak se ta stojka taky nemusí povést a já si to pak budu vyčítat. Jasně, trochu jsem to risknul, na poslední stojku jsem jel trochu za komfortní zónou a měl jsem rozklepané nohy, ale dokázal jsem to ustát a ve finále to můžu hodnotit jako dobré rozhodnutí.
Psychika očividně hraje velkou roli, když si musíte sám hlavu nastavit tak, že musíte riskovat a jet na hranici, aby z toho byl kvalitní výsledek.
Určitě a ono to ani jinak nejde. V tom vytrvalostním závodu se dá ten pomalejší běh ještě schovat za střelbu, pokud je člověk kvalitní střelec. Ale u nás je to tak vyrovnané, že třeba ve sprintu musíte hodně riskovat, jinak nemáte šanci uspět. Je to jediná cesta, jak se probít dopředu.
Vytrvalostní závod mužů v RuhpoldinguZpravodajství ze závodu. |
Vyplatila se nejen vám, ale také Ondřeji Moravcovi s Michalem Šlesingrem. Všichni tři budete díky umístění v Top 10 na startu nedělního hromadného závodu.
Když to řeknu narovinu, tohle byl můj největší cíl před závodem. Ani jsem nějak nevhlížel k výsluní, spíš jsem se chtěl probojovat do nedělního masáku. Když v něm člověk chybí, body ve Světovém poháru mu utíkají. A je to závod, který je kontaktní a každého baví. I pro mě to bylo velkou motivací, všichni tři jsme za to rádi.
Neměl jste v průběhu závodu někde vzadu v hlavě, že kvůli neděli nesmíte na střelnici chybovat?
Vzadu ten červíček určitě byl, protože mi bylo jasné, že musím střelbu pohlídat a spíš to trefit na jistotu, abych ten výsledek udělal.
O to víc vás ten výsledek teď musí těšit.
A taky těší. Je samozřejmě fajn, že jsme si vyjeli masák, máme z toho radost, ale ještě v pátek máme štafetu a na tu se těším úplně stejně.
