Osmé místo v cíli, nejlepší výsledek sezony. Přesto, necítíte lehké zklamání? Od šestého místa jste byl vzdálen jen tři desetiny.
Přesně tak, malý hlodavec ve mně je, mrzí mě to. Ale dneska jsem na to neměl, nebyl jsem tak silný na trati jako ve včerejším sprintu. Nechal jsem tam samozřejmě maximum, ale neměl jsem na to.
Nebyl jste tak silný? Vždyť jste měl 11. nejrychlejší běžecký čas.
Opravdu? Tak to mě moc těší, i když ve stíhačce je to někdy trochu zkreslené. Ti vepředu třeba nemusí jet tak rychle. Ale jestli mám 11. nejrychlejší čas, tak to rozhodně není žádný průser, spíš jsou to moje pocity.
To se pak máme na co těšit, až se budete cítit výborně.
Člověk si kolikrát řekne, že se cítí skvěle, ale pak když se po závodě podívá na ten čas, tak stojí za prd. Pokud jsem se dneska cítil špatně a měl jsem dobrý čas, tím líp. Ale neznamená to, že až se budu cítit dobře, bude to ještě lepší.
Michael Krčmář jede stíhací závod v německém Oberhofu
K šestému místu vám ale spíš chyběly vteřiny proležené a prostáté na střelnici – především na poslední položce, kdy jste přebíhal z jednoho stavu na druhý. Co se tam stalo?
Jel přede mnou Pidručnyj (ukrajinský biatlonista), který si buď špatně spočítal stavy, nebo špatně rozuměl a stoupl si na jedenáctku. Když pak viděl, že je desítka volná, hned se na ni posunul. Ale tím, že já si hlídám vždycky jen závodníka před sebou, šel jsem hned za něj. A pak najednou koukám, že se on posouvá, tak jsem se taky ještě posunul.
Bál jste se diskvalifikace?
Bál jsem se, že kdybych na tom stavu zůstal, mohli by mě vyloučit. Je nás šedesát a na střelnici je dvakrát třicet stavů. Kdyby nás opravdu jelo těch šedesát (tři biatlonisté neodstartovali), ten poslední by neměl kde střílet. Nevím, jak přesně je to v pravidlech, ale za mnou se Švýcar (Benjamin Weger) neposunul. Jestli to je na diskvalifikaci, nevím.
Trenéři měli obavu, jestli jste při přesunu už neměl náboje v komoře. Pak to zase vypadalo, že máte potíže se zásobním, se kterým jste jako kdyby žongloval.
Nenene. Na flintu jsem jenom sáhnul a pak jsem hned věděl, že se musím přesunout. Na závěr jsem vůbec nesahal, přesouval jsem se bez jakéhokoliv zádrhelu. Pak mi ale při vyndávání vylétl zásobník, tak jsem ho ještě chytal, aby mi nespadl někde pod val. Ta závěrečná položka byla taková kostrbatá.
Celkově jste měl ve až 54. nejrychlejší čas.
Vím, tlačí mě tam bota. Na tréninku se mi ještě daří střílet rychle, ale jakmile přijde závod, hlava prostě moc chce. Jsem svázaný, nedokážu se uvolnit a pak tam jsou ty vteřinky navíc. Vím o tom moc dobře, jen se mi to nedaří prolomit.
I přesto po novém roce slavíte hned dva výsledky v nejlepší desítce. Čím to je?
Těžko se to hodnotí. Už ve francouzském Annecy jsem cítil zlepšení. Už tam se postavil trénink tak, aby nás posouval vpřed směrem k olympijským hrám. A ono to jde nahoru. Ještě asi nejsme na úplném maximu, nechtěl bych to zakřiknout, ale podle toho, jak se na trati cítím, jsem schopný předvést víc než předtím.
Kde až to může skončit?
Pořád je to biatlon. Člověk může jezdit rychleji a začít hůř střílet. Jsem rád za to, jak to teď je, jaké mám výsledky. A nepřemýšlím nad tím, co bude.
V aktuální sezoně jsou zatím suverénní Martin Fourcade, bratři Böové. Dá se mezi ně vůbec proklouznout?
Dá, ale ta příležitost se nenaskytne každý závod. Ještě uvidíme, co nám dovolí. Ale když se podíváte, kdo vyhrával v Östersundu a v Hochfilzenu, tak teď není ani v elitní patnáctce. Pole se přelévá každý víkend. To, jak to vypadá teď, tak to nemusí vypadat i na olympijských hrách.
