Proto nyní trávila prosinec v teple Kanárských ostrovů, kde se na Lanzarote chystala ve středisku La Santa. „Spočítala jsem si, že jsem v La Santě byla už popatnácté,“ říká.
A co jste si pomyslela, když jste si to spočítala?
Že je to hrozně velký číslo. Ale odpovídá mým letům v profesionálním sportu. A je i důkazem, že jsem hodně věrný člověk. Když něco funguje, zůstávám u toho.
La Santa na vás zjevně funguje. Především kvůli teplu?
Nemyslete si, že jsou tam nějaká vedra. Měli jsme tak mezi 17 a 19 stupni. Občas tam i dost fouká. Není to žádné leháro, ale na trénink pořád dost dobré, o hodně lepší než v tuhle dobu v Česku.
Po podzimním klidnějším období jste byla do tvrdšího tréninku už opět nažhavená?
Nebyla. Jenže v tom teplu se i chuť pokaždé rozjede, na což vždycky spoléhám. Navíc nás tam tentokrát bylo 63 českých atletů.
Při pravidelném vojenském výcviku v pražských Kbelích.
Žejdlík po skvělé sezoně může mistryně světa dovolit.
Kolik?
63. Zaplnili jsme sami celý stadion. Čím dál tím víc lidí přichází na to, že v La Santě se vážně dobře trénuje. Dřív jsme na stadionu museli válčit o pozice i s Němci, ale těm se tam asi přestalo líbit i proto, že nás Čechů tam létá stále víc.
Pokud dodržíte váš plán, budete se tedy do La Santy vracet až do roku 2020, do her v Tokiu?
Jo, tak jsem si to říkala. Ovšem když se tam chystáte před olympiádou, jsou pocity ještě úplně jiné, takové mnohem víc zodpovědnější.
Před tou minulou v Riu 2016 jste si právě v La Santě zlomila při tenise nohu. Zahrála jste si ho i tentokrát?
Pětkrát. A pětkrát jsem si vzpomněla, jak jsem si tehdy tu nohu zlomila. Nerada chodím na ten samý kurt, kde se to stalo, ale oni jich tam mají dohromady jedenáct, tak jsem se mu vyhla. Také už nesmečuju ve výskoku. Jdu do všeho při tenise zhruba na 80 procent.
Zdraví drží?
Na podzim mě v Jablonci trochu bolela pata, tak jsem musela přibrzdit. Teď už to bylo lepší. Každopádně když po delší době chytnu oštěp, připadám si zase jako ryba ve vodě. Není to tak, že bych měla pocit, že jsem tři měsíce nedržela oštěp v ruce. To ani náhodou. Jsem s ním za ta léta už srostlá. To je výhoda staršího sportovce.
Barbora Špotáková a její zlatý závod na mistrovství světa v Londýně.
Loni jste se po deseti letech vrátila na trůn mistryně světa. Jak vysoko nyní tento úspěch stavíte?
Byl to pro mě jednoznačně krásný rok po všech stránkách. Londýnské vítězství považuji za jeden z největších sportovních zážitků celé mé kariéry.
Naposledy jste závodila loni v srpnu, znovu budete házet na mítinku až v květnu. Nevadí vám dlouhá pauza mezi závody?
Ne. Pořád nejsem ani v půlce toho mezizávodního období, což mi vyhovuje. Jakmile to je přes půlku, musíte už fakt pořádně makat. Oštěpaři naštěstí nemají halovou sezonu, což já považuju za dar. Závodit hned v lednu v hale by se mi ještě moc nechtělo. Obdivovala jsem v La Santě například tyčkaře, jak se kvůli ní už zase museli dostávat do kvality. To bych nebyla schopná. Ale bez halové sezony se v lednu zase mohu vrátit na Kanáry a do Nymburka a dál v klidu trénovat.
Relativně v klidu si můžete užít i přenosy ze zimní olympiády. Budete se dívat?
Určitě. Moc se těším. Máme nově satelit, takže budu olympiádu sledovat ještě víc než obvykle. Na Eurosportu pořád běží odpočet, kolik dní zbývá do her. Některé naše sportovce, kterým to zatím nejde tak, jak by si představovali, musí to číslo na obrazovce asi deptat. Ale pořád ještě se s tím dá něco dělat. Jak jsem si před Riem zlomila nohu, tak když zbývalo 100 dní do her, teprve jsem začínala popobíhat. Ten odpočet byl tehdy i pro mě drsný, přesto to nakonec dopadlo dobře. Oni mají natrénováno z minulých let, to jim pomůže.
Na který zimní sport se budete dívat nejraději?
Ráda sleduji sjezdové lyžování. Nechápu, že ty holky nemají při sjezdu strach. To, jak to tam pouští dolů, mi přijde až neuvěřitelné.
Třeba Ester Ledecká.
Právě. Navíc ta toho měla v prosinci tolik, lyže i snowboard. Až jsem si říkala, že by taky měla odpočívat. I odpočinek je důležitý, hlavně před olympiádou.
Je to ještě velmi mladá dívka.
To jo. Ale já to už vidím spíš jako starý bard z druhé strany hory.
