Dobrý závod až na jednu ležku a jednu ztracenou hůlku?
Tak nějak bych to okomentovala. Bohužel. Ale aspoň mi vyšel postup do nedělního masáku.
V čem byl problém při první položce?
Když jsme nastřelovali, foukalo mi lehce zleva. Pak se vítr zastavil a já si cvakla zpátky jeden doleva. Ale když jsem potom jela po trati, hlásili mi, že mám cvaknout dva doprava a jeden dolů. Tak nevím. Bylo to asi na střelnici z mé strany stranově špatně. Trochu nám ten vítr haproval už v nástřelu. Ale potom se srovnal a bylo to dobré.
I vy jste se s nesnázemi z úvodní ležky srovnala rychle. Druhá položka byla naopak parádní a ze všech nejrychlejší, za pouhých 21 vteřin.
Fakt? Tady ve Francii jsem se konečně začala cítil střelecky jistěji, předtím to tak nebylo. Co jsme sem přijeli, bylo to na tréninku lepší. I Jířa (asistent trenéra Holubec) si ze mě dělal srandu, že zase střílí stará Eva Puskarčíková. Snad to budu držet dál a už tam bude i míň chyb - a žádné dvojky.
NEJLEPŠÍ ČEŠKA. Eva Puskarčíková během stíhacího závodu biatlonistek ve francouzském Annecy.
Na jedno trestné kole jste zamířila ještě po závěrečné stojce. Tam jste musela pro změnu řešit trable s hůlkou. Co přesně se stalo?
Asi dvacet metrů po vjezdu na trestné kolo mi hůlka vypadla, takže mi zbývala buď možnost jet dál bez ní, nebo nejet podruhé na trestné kolo a potom se vracet v protisměru, což jsem nechtěla. Takže jsem vyjela dál jen s jednou hůlkou. Potom jsem viděla Italy, kteří za tribunou občerstvovali, a ti mi hodili nějakou jejich hůlku. Jela jsem s ní, i když byla delší, pořád lepší než pokračovat jen s jednou.
Češi vám ji pak vyměnili za správně dlouhou?
No já s ní dojela až do cíle. Podél trati byl hrozný hluk a spousta lidí, takže i když jsem křičela, že mám jinou hůlku, z týmu mi nerozuměli ani slovo a nevěděli, co se děje. Jak mě hecovali do cíle, nějak ten můj křik v tom hluku zanikl.
Běžecky jste dosáhla 31. čas závodu. V tomto směru se vaše výkonnost pozvolna zvedá. Vzpomínám si, jak jste mi po vytrvalostním závodě v Östersundu líčila, že s takovou běžeckou formou jste chtěla raději odjet na IBU Cup.
Teď se cítím i běžecky trošku líp. Mám pocit, že se z nohou dokážu víc odrazit a sklouznout. Doufám, že to není jen krátkodobý záchvěv a budu se běžecky dál zlepšovat. Co jsem převáděla ze začátku sezony, byla fakt docela bída.
Čím si vysvětlujete, že se v běhu zlepšujete?
Je možné, že jsem potřebovala první závody, abych se rozjela. Závod je v podstatě i rychlý trénink. Z přípravy, kde jedete hlavně objemy a síly, nejste až tak moc rozzávodění a je možné, že mi to chybělo. Třeba to teď bude lepší.
Hromadný závod jste měla vždy ráda. Těšíte se tedy i na ten nedělní?
Jo, jsem ráda, že v něm vůbec mohu startovat. Doufám, že se té příležitosti chopím a třeba ještě nějaké dobré body vybojuju.
Kdo vám po stíhačce jako první spočítal, že se mezi třicet startujících přece jen vmáčknete?
První mi napsal přítel, že podle jeho propočtů tam budu. Pak mi to říkal i Michal Krčmář, když přišel do buňky, že to tak spočítali. Ještě jsme čekali na oficiální startovku, jestli jsme se nepřepočítali - ale vyšlo to.
Veronika Vítková si po sprintu posteskla, že třetí pohárové kolo v řadě už na její tělo fyzicky doléhá. Jak jste na tom vy?
Já se Verče vůbec nedivím, že je unavená a dolehlo to na ni. Už jsem také dost unavená, ale ne tolik, protože jsem tak moc jako Verča nezávodila, do některých stíhaček jsem nepostoupila. Je rozdíl, když máte závodní trojdenku, nebo jen dva závody za kolo. Ale náročné to je. Všichni se už těšíme domů.
