Jaká byla vaše první reakce, když jste se o úmrtí dozvěděl?
Mám od rána zničený celý den, je šílené, co se stalo. Samozřejmě jsem věděl, že je Jana vážně nemocná, ale že to dopadne takhle tragicky v 49 letech, to je prostě strašné.
Jan Kodeš
Vzpomenete si na nějakou společnou osobní vzpomínku, která se vám okamžitě vybaví?
Vzpomenu. Když v roce 1993 prohrála ve finále Wimbledonu se Steffi Grafovou, já jsem po zápase brečel. Ona za mnou přišla a říkala: Pane Kodeš, nebrečte, já to tady stejně jednou vyhraju. A pak za pět let Wimbledon opravdu vyhrála.
Máte v paměti, kdy jste se poprvé potkali?
Byla mladší než já, takže jsem ji registroval, už když hrála ligu za Přerov. Ale moc si to nepamatuju, je to hrozně dávno.
Už tehdy jste věděl, že jednou bude grandslamovou šampionkou?
To už si nevzpomínám. Ale jsem rád, že jsem byl u všech jejich finále ve Wimbledonu, viděl jsem ji mockrát i na Roland Garros, na US Open. Nejprve jsem ji sledoval ještě jako hráč, poté i jako funkcionář tenisového svazu a mohl jsem tak sledovat všechna její velká vítězství. I proto jsem ji po celou kariéru znal.
V čem podle vás byla Jana Novotná výjimečná?
Měla výbornou hru na síti, kéž by dnešní české holky měly takovou hru na síti jako ona. Využívala útočný styl, měla dobrý přechod na síť, byla také výbornou deblistkou, s Helenou Sukovou toho v deblu vyhrály spoustu a ona díky němu pomohla vyhrát i Fed Cup.
Čím Jana Novotná ovlivnila český tenis?
Každý tenista, který dosáhne světových úspěchů, ovlivní vývoj v českém tenise. Takhle to bylo, je a bude. Pokud někdo vyhraje grandslam, Davis Cup, Fed Cup, ovlivní tím následují generace. A Jana byla nesporně hráčkou, která byla příkladem pro spoustu mladých holek.
Jak na ni nyní budete vzpomínat?
Už na ni vzpomínám od rána, co jsem se o jejím úmrtí dozvěděl. A budu na ni vzpomínat jako na vynikající kamarádku, výbornou hráčku a úžasnou, skromnou holku. Prostě v tom nejlepším, co vůbec může být.
Vzpomínky Jana KukalaJako trenér Janu Novotnou nezažil. Kapitánem československého fedcupového týmu byl v době, kdy Novotná ještě v reprezentaci nebyla. „Ale pochopitelně jsme se znali léta, proto mě ta zpráva tolik zasáhla, je mi to moc líto, vždyť jí bylo teprve 49 let. V posledních letech už jsme se nevídali, ale kdysi jsme spolu udržovali velmi dobrý vztah. Věděl jsem, že je nemocná, ale tohle je moc smutné a neuvěřitelné,“ svěřil se 75letý Jan Kukal I on má nejsilnější vzpomínku na Janu Novotnou spojenou s Wimbledonem. „Rok 1993, to byl jeden z mých nejsilnějších zážitků, když Jana poté, co vedla 4:1 ve třetím setu, prohrála se Steffi Grafovou, a poté plakala na rameni vévodkyni z Kentu. Nakonec ten Wimbledon stejně vyhrála, ale moje nejsilnější vzpomínka na ni je právě tahle,“ vyprávěl Kukal. Nejvíc si na Novotné cenil její pracovitosti a profesionality. Bylo o ní známé, že tenisu obětovala úplně všechno, milovala ho a naprosto se mu oddala. „Měla by být vzorem pro mladé hráčky a hráče,“ vyzdvihuje její vlastnosti rodák z Ostravy, který si všímá i jednoho stejného rysu s Petrou Kvitovou. „Pro Petru je nejlepším povrchem tráva a pro Janu byla také. Což je dost neobvyklé, protože celoroční travnatý dvorec u nás nemáme. Jedna je z Fulneku, druhá z Brna a obě specialistky na trávu. Pro Janu to byl suverénně nejlepší povrch, na kterém se hraje největší tenisový turnaj, což pro ni byla výhoda. Měla na něj ideální hru - útočnou, navíc byla skvělá na síti.“ |
