Takže zlaté dítě?
Jak kdy, ono dost záleží na tom, jakou má náladu. Občas pláče, ale jinak si myslím, že je docela hodná.
Nechá vás občas i vyspat?
Nechá, v rámci možností. Ze začátku to bylo spíš takové, že mě vyspat moc nenechala, dost plakala, ale teď už rozlišuje noc a den, takže přes noc převážně spí a během dne je taková aktivní.
A vy vypadáte, že si její aktivitu užíváte.
Jo, začíná to být zajímavé. (usměje se) Na začátku to bylo trochu těžší, jak jsem byla unavená z porodu a vůbec - ta starost o dítě - krmení každé dvě hodiny. Nezdá se to, ale je to náročné.
Jak dlouho vám trvalo, než jste si vytvořily nějaký režim?
Nejspíš se to povedlo až teď po šestinedělí. Deset dní jsme strávily v nemocnici, protože měla Adélka žloutenku, musely jsme tam zůstat déle. Když jsme se vrátily domů, chvíli to trvalo, než jsme na nějaký režim najely, ale teď je to zlatíčko.
Už chodíte s kočárkem na procházky k vodě?
Chodíme k vodě a do lesa - prostě do přírody. Malá je taky raději venku, doma ji to moc nebaví.
Kdy jste se vlastně rozhodla pro Adélu? Bylo to od začátku těhotenství jméno číslo jedna?
Celou dobu jsem měla úplně jasno - bude to Kristýna. (smích) Ale nakonec jsem zničeho nic dostala takový intuitivní pocit, že to nemůže být Kristýnka, ale Adélka. Nějak jsem prostě cítila, že by se měla jmenovat jinak.
Manžel proti změně nic nenamítal?
Ne, vůbec. Říkal: Jo, to je hezký. Kdyby se mu to jméno nelíbilo, asi by se ozval.
Váš manžel je kajakář, vy jste veslařka, co vaše dcera?
To je pochopitelně velké téma, ale možná bude dělat úplně jiný sport. Říkali jsme si s Pavlem (manželem), že by bylo fajn, kdyby dělala třeba atletiku. Pro holky je to hezký sport, ze kterého mají navíc hezké postavy.
A co veslování, už vám chybí?
Chybí, ale pořád se snažím hýbat, chodím na procházky. Během týdne nachodím třeba 70-80 kilometrů. Když cítím, že jsem vyspaná a mám za sebou dobrou noc, tak si občas zajedu i na rotopedu. Sport jako takový mi určitě chybí.
Před půl rokem jste říkala, že hned po porodu budete chtít začít trénovat, to už nejspíš neplatí.
Asi jsem to trochu přehodnotila. Snažila jsem se trénovat, ale pak jsem měla málo mléka, tak jsem trochu zpomalila. Chtěla bych kojit a nechci o to Adélku připravit, je pro mě na prvním místě. Ve sportu už jsem dosáhla všeho, co jsem si kdy vysnila a nechci ho upřednostňovat před dcerou. Až tak za půl roku zase začnu trénovat dvakrát denně.
S RAŠKOVKOU. I Mirka Topinková Knapková s dcerou Adélkou vyzkoušely první část olympijské kolekce - tzv. Raškovku.
Myšlenky na definitivní konec ještě nemáte?
Zatím se na to nějak ještě necítím, ale možná to ve mně dozraje.
A když ne, tak třeba už příští rok budete závodit?
To zatím netuším. Mám občas pocit, že jsem měla hodně naivní představy o těhotenství, o porodu a vůbec o péči o dítě. Nechci už radši nic predikovat, protože jsem si myslela, jak všechno bude v pohodě a ono je to jinak.
Jaká byla vaše nejnaivnější představa?
Asi ta, že se vyspím. A nebo první tři týdny po porodu. Koukala jsem, jaký je to zápřah, protože jsem zvyklá na vrcholový sport, ale tohle je něco úplně jiného.
Co vás nejvíc na mateřství zaskočilo?
Že nemám žádný volný čas. Mám jen dvě ruce a nemůžu je použít na nic jiného, než na chování malé Adélky. Nemůžu si sama udělat všechno, co bych chtěla.
Přesto občas i ten rotoped zvládnete. Cítíte na něm velký pokles kondice?
Spíš na něm cítím euforii, když se vyplavují endorfiny. Nejezdím na něm na žádný velký výkon a tím, že dost chodím s kočárkem, tak to ani tak hrozné není.
