Úterní soupeř Nymburka v premiérovém zápase nového ročníku Ligy mistrů je klubem vskutku jedinečným. Nejen proto, že sídlí pod mrakodrapy pařížské čtvrti La Défense.
Také proto, čeho všeho ve své historii dokázal.
Hlavně v té novodobé.
Nanterre 92 letos slaví devadesáté výročí od založení. Třetina této etapy je spjata s Pascalem Donnadieuem. Ale až v poslední třetině této třetiny začal oddíl zajímat média.
Teprve v roce 2005 se klub dostal do druhé francouzské ligy. O dva roky později o sobě dal vědět ještě víc, když se probojoval až do finále Francouzského poháru. A ještě další čtyři roky trvalo, že se Nanterre stalo ligovým.
Ale ten nejlepší kousek si klub z předměstí Paříže nechal na rok 2013. Ve své druhé sezoně ve francouzské Pro A se prodral k titulu! Aby to byl šok ještě větší, podařilo se mu to z osmého místa po základní části.
Tým kolem americké posily Davida Lightyho překvapil nejspíš i své vedení. Vždyť najednou měl vstupenku do Euroligy a potřebu najít novou halu. Ta vlastní, pro 3 000 diváků, zoufale nestačila.
Mezi smetánkou se významněji prosadit nedokázal, i když třeba výhry na palubovce FC Barcelona si klubový kronikář nepochybně cení. Z euroligové zkušenosti nicméně Nanterre vytěžilo pozici v širší francouzské špičce.
Na další velkou ligovou slávu v pařížské univerzitní čtvrti čekají marně, avšak stali se specialisty na poháry.
Před třemi lety i letos opanovali Francouzský pohár a následný Superpohár, dva roky je starý jejich triumf v Eurochallenge Cupu a letos dominovali ve FIBA Europe Cupu. Šest trofejí za čtyři sezony. Start v Lize mistrů jim scházel, teď se ho v Nanterre dočkají.
Na své cestě Evropou navíc nezapomínají dělat něco pro Francii. Nanterre 92 posloužilo jako brána do velkého světa pro Edwina Jacksona, Evana Fourniera i Adriena Moermana - aktuální francouzští reprezentanti tu hráli, když jim bylo dvacet nebo i méně.
Do francouzského výběru se odsud nedávno podívali rovněž Mouhammadou Jaiteh či Mathias Lessort, dnes hráči v hledáčku NBA. Aktuálním jménem v řadě nastupujících hvězdiček je devatenáctiletý křídelník Bathiste Tchouaffé.
A u toho všeho byl Pascal Donnadieu. První tým Nanterre převzal, když mu bylo 23 let. Získat si důvěru vedení pro něj nebylo zase tak obtížné - klubu šéfuje jeho otec Jean. Ale Pascal se osvědčil a odvděčil.
Nebyl to start v moderních halách a kancelářích vybavených designovým nábytkem. Ne. Sportovní klub z Nanterre tehdy býval místem, kam se chodila vyblbnout mládež. Donnadieu a syn začínali v nejnižší mužské soutěži. Zažili jedenáct postupů a ani jeden sestup.
„Když jsme hráli okres, snem byl postup do kraje,“ směje se Donnadieu mladší svým začátkům. „Každý postup byl krásný a těžký. Dopředu mě hnal strach z neúspěchu.“
Pascal byl nejprve trenérem hrajícím, po dvou úrazech kolena se soustředil jen na koučování - ale po mnoho let mohl zamířit do haly až poté, co měl vyděláno. Živil se jako bankovní úředník.
Od posunu do druhé ligy už je Donnadieu profesionálem a o koučování ví své. „Studie tvrdí, že zdraví trenérů trpí nejvíc. A trpí i jejich osobní život, jenže je to jako droga,“ nemůže si prý pomoci. „Sedm dní v týdnu myslím na basketbal, po zápase bych se rád odreagoval, ale nejde to.“
Mathias Lessort z Nanterre slaví výhru ve FIBA Europe Cupu.
A Francie si jeho zápalu cení. Svěřila mu jeden z delikátních úkolů - posouvat mladíky do reprezentačního áčka. V minulých letech Donnadieu vedl tým do 23 let i univerziádní výběr a coby asistent pomáhá u prvního týmu Vincentu Colletovi.
Pokud tedy chcete vědět, jak to ti Francouzi udělali, že měli v posledních dvou draftech NBA hned osm nadějných borců, v úterý v Nymburce (hraje se od 18:30) bude docela dobrá příležitost se na to zeptat.
