Pětačtyřicátník Jágr se dočkal, podepsal smlouvu s Calgary Flames. O osm let mladší Welsch se řídí jeho příkladem - čeká a dělá maximum.
„Nejde o hledání výzvy. Musím být hlavně připravený ji přijmout,“ říká. Po Eurobasketu oznámil sbohem národního týmu, před pár dny se radoval z druhého potomka. „Probíhá to tak, jak jsem chtěl. Čili vrátit se z mistrovství Evropy, nemít žádné závazky a moci být doma a spolupodílet se na všem, co to obnáší,“ říká o radostné rodinné události.
Sportovní budoucnost jednoho ze čtyř Čechů, kteří si zkusili slavnou NBA, je nejistá. „Řeším to hodně. Sám pro sebe, i se svými nejbližšími. Ale jsem relativně klidný,“ povídá naposledy hráč Nymburka. „Začal jsem trénovat individuálně; vím, že na tom fyzicky nejsem dobře. Mám pocit, že bych ještě hrát chtěl, a tím se řídím. Uvidíme, co z toho reálně vznikne.“
Odpovědi sám nezná, přesto Welsch přiznává, že jedinou možností je zůstat ve vlasti. A jedinou variantou jsou Pardubice: „Logicky to dává smysl. Působí tam lidi, co jsou mi blízcí, komunikujeme kontinuálně. Uvidíme, jestli to bude v dohledné době realizovatelné.“
Je to pořádná změna oproti časům, kdy jako profesionální sportovec znáte svůj program do detailů: „V srpnu jsem věděl, co budu dělat o Vánocích. S výjimkou jednoho roku jsem měl v létě jasno a všechno nalajnované.“
Po posledním duelu letošního Eurobasketu se s Welschem kolegové loučili v šatně (vpravo).
Ve čtvrtek se jako jeden z nejpovolanějších v Česku stal patronem projektu Junior NBA League - školní soutěže, v níž díky oficiální spolupráci s ikonickou ligou mladíci nastupují „v barvách“ jednotlivých týmů NBA.
„Není to jediná školní soutěž, nicméně budí nejvíc pozornosti a v dětech nejvíc emocí,“ říká Welsch. „Jsem rád, že se po loňském prvním ročníku opakuje. Asociace se značkou NBA a jejími kluby je hrozně silná; posouvá všechno na jinou úroveň. Snad to v dětech podpoří lásku a vášeň ke sportu.“
A v muži, který je na rozcestí, to zase podpořilo vzpomínky na jeho vlastní mládí. Na to, jak moc se všechno změnilo.
„To se nedá vůbec srovnat. Za těch 25 let je jinak skoro všechno. Já v jejich věku pomalu nevěděl, co NBA je. Když mi brácha přivezl z Ameriky dres Pennyho Hardawaye, tak jsem si ho tak vážil, že jsem ho na sebe ani jednou nevzal. Nechtěl jsem ho ušpinit,“ usmívá se. A vida, dnešní caparti si odlesk NBA užijí v soutěži pod její záštitou.
Welsch si ponechal dres z každého klubu, jehož součástí byl. Nejpamátnější vzpomínkou pak je fotka, kterou mu v počátcích angažmá za Golden State Warriors zarámoval jeho agent - Welsch na ní smečuje přes Kobeho Bryanta. „Skončilo to faulem, ale fotka je dobrá. Člověk si může domyslet, co přišlo,“ mrkne. „Zasmečoval jsem do obroučky, ale i pokus se počítá. A obě šestky jsem v pohodě proměnil. Kobe moc šťastný nebyl. Já hodně.“
Satoranský v NBA? Přeju mu, aby nastal posunV NBA hráli zatím jen čtyři Češi: průkopník Jiří Zídek, Welsch, čahoun Jan Veselý a nyní Tomáš Satoranský, bojující o místo v kádru Washington Wizards. „Během léta jsme se párkrát bavili a byl bych rád, kdyby v jeho situaci nastal posun. Ať už v rámci hierarchie Wizards, nebo posun do nějakého jiného týmu,“ říká Welsch, jenž si se Satoranským vždy dobře rozuměl v reprezentaci. „Všichni víme, jaký je soutěživý typ, nechce sedět na lavičce; nemyslím, že takovou situaci vydrží moc dlouho. Šance pro změnu je vždycky, nikdy nevíte: může přijít zranění, posun rotace. Záleží, jak začne tým sezonu. Hlavně Tomášovi přeju, aby byl šťastný.“ |
