Basketbaloví Wizards se na startu sezony uklidili z Washingtonu do novotou dýchajícího sportovního areálu Virginia Commonwealth University, dvě hodiny jízdy jižním směrem od hlavního města.
I tady si je však den co den najdou desítky novinářů. Většina z nich neomylně míří za Bradleym Bealem či Johnem Wallem. Ovšem tentokrát se otázkám nevyhne ani jejich náhradník ze středu Evropy.
O čem Tomáš Satoranský na prahu své druhé sezony vyprávěl?
O druhém přípravném období s Washingtonem:
„Hodně jsem to probíral už dopředu s nejlepším kamarádem v týmu Marcinem Gortatem a musím potvrdit jeho slova. Pro sophomora, tedy hráče v druhé sezoně, je to daleko jednodušší, protože už člověk ví, jak to chodí, zná pravidla tréninků a spoustu dalších věcí. Navíc minulý rok jsme měli asi osm nových hráčů a také komplet nový trenérský štáb, takže si musel trenér Scott Brooks hodně pravidel stanovit nově. Teď je skoro vše při starém a díky tomu se nám zkrátily tréninky a můžeme se spíše soustředit na herní systémy a víc se sehrávat jako tým. Je to jednodušší i mentálně, protože se nemusím tolik soustředit a můžu dělat věci automaticky. Příprava s týmem NBA je daleko kratší než v Evropě, kde je tým pospolu i víc než měsíc před soutěží. Zato je tenhle tréninkový kemp intenzivnější a hned na něj navazují přípravné zápasy.“
O programu po brzkém konci českého týmu na EuroBasketu:
„Byl jsem týden v Praze, zařizoval jsem různé organizační věci, mohl jsem se rozloučit s rodinou, kterou jsem přes léto moc neviděl. Navíc mi z klubu nařídili týdenní odpočinek před začátkem tréninkového kempu, který jsem rád využil, a týden před kempem jsem dorazil do Washingtonu a připravoval jsem se individuálně.“
O přesunu z EuroBasketu a od reprezentace k americkému tréninku:
„Není to takový problém, jako kdybych hrál v Evropě. Tam by mě čekala dlouhá příprava, tady během týdne začneme hrát zápasy a příprava funguje individuálně. Po evropském šampionátu se cítím dobře, protože jsem odehrál hodně minut po sezoně, ve které jsem byl méně vytížený. Všichni ve Washingtonu mě podporoval v tom, abych na EuroBasket jel a vyhrál se před sezonou.“
O své roli ve Washingtonu po příchodu rozehrávače Tima Fraziera:
„Z tréninkového kempu ani z přípravy se role v týmu příliš poznat nedá. Minulý rok jsem v přípravě hrál hodně minut a jak začala základní část, moje vytížení postupně klesalo. Vypozoroval jsem však, že se mnou spíše počítají na pozice dva a tři. To byly informace, které jsem měl od klubu už po skončení loňské sezony. Frazier se mi na rozehrávce moc líbí, takže chápu, že moje šance bude spíš na křídle. Přizpůsobil jsem tomu v létě přípravu, když jsem se víc věnoval střelbě a hře na křídle. Druhé sezony hráčů bývají lepší a sophomoři dostávají více šancí. Snad to bude i můj případ.“
O šanci nastupovat na pozici rozehrávače:
„Spíš si myslím, že budu hrát na dvojce a trojce. Měla by být má výhoda, že jsem schopen alternovat na více pozicích, čímž se můžu dostat víc na hřiště, odehrát víc minut a týmu pomoct. Jsem hráč, který potřebuje hrát s míčem, bez míče nejsem tolik efektivní, ale i to snad půjde využít. V tréninkovém kempu jsem se snažil přinést do hry víc akce pick and roll z křídla a hrál jsem s míčem. Tím bych mohl týmu pomoci a ulevit rozehrávačům.“
O sledování EuroBasketu v televizi:
„Samozřejmě jsem se díval. Slovinci předváděli úžasné výkony a od play-off se bylo opravdu na co dívat. Utkání Slovinsko - Lotyšsko ve čtvrtfinále, Slovinsko - Španělsko v semifinále i finále se Srbskem byly reklamou na basketbal. Hodně jsem to Slovinsku přál, protože se mi líbí výkony Gorana Dragiče, neskutečně hrál osmnáctiletý talent Luka Dončič. Byl to největší úspěch Slovinska v historii a celá země tím hodně žila. Líbili se mi i Srbové, kterým snad není zlato přáno.“
Slovinští fanoušci během finále EuroBasketu.
O slovinském basketbalovém zázraku a americké pomoci (Slovinci získali pivota Anthonyho Randolpha):
„I u basketbalových zemí kromě Srbska je tradicí, že mají nějakého naturalizovaného hráče a Randolph Slovincům hodně pomohl. Náš úspěch před dvěma lety byl ostatně z velké části založen na výkonech Blakea Schilba. Rozhodně nemůžeme přirovnávat Česko ke Slovinsku, protože tam je basket skoro jako v Litvě prakticky náboženstvím a u nás si děti radši vybírají fotbal, hokej, florbal a další sporty. Musíme doufat, že pro reprezentaci roste někde další talent.“
O možnosti získat některého ze spoluhráčů ve Washingtonu pro českou reprezentaci:
„Přemluvit někoho ve Wizards jsem opravdu nezkoušel. Po našem neúspěchu na šampionátu mi ale psal Brad Oleson, bývalý spoluhráč z Barcelony, že nás sledoval a že ho Česko potřebuje. Ten už si ze mě takhle dělá legraci asi tři roky a toho bych bral, protože takový ostrostřelec nám přesně v reprezentaci chybí.“
Brad Oleson (vpravo) z FC Barcelona uniká Sylvenu Landesbergovi z Maccabi Tel Aviv.
O ambicích Wizards v novém ročníku:
„Cílem je rozhodně první čtyřka ve Východní konferenci a potom v play-off hrát minimálně finále konference a pokusit se postoupit do finále NBA. Našimi největšími soupeři zůstávají stejně jako loni Cleveland s Bostonem. Proti oběma jsme hráli loni velmi dobře a nemusíme se jich bát. Oba tyto týmy sice posílily, ale hlavně u Bostonu je otazník, jak jim to bude s přestavěným kádrem fungovat. Celkově je zvláštní, že si dva finalisti konference vyměnili své rozehrávače (Isaiah Thomas odešel do Clevelandu, Kyrie Irving do Bostonu) a těžko říct, komu to lépe sedne. Pro mě je však velkým oslabením pro Celtics odchod Averyho Bradleyho, který je považován za jednoho z nejlepších ligových obránců a bude jim podle mě hodně chybět. Na druhou stranu je potáhne Kyrie Irving, kterého tahle výměna posune na pozici jednoho z nejlepších hráčů v lize.“
O tom, na které zápasy základní části se nejvíc těší:
„Zajímavé to bude právě proti Bostonu, se kterým jsme odehráli velmi vyrovnanou sérii play-off minulý rok a proběhlo tam několik tvrdých zákroků na obou stranách. O tyhle zápasy se pro letošní rok přihlásila celostátní televize, protože na ně jsou fanoušci hodně zvědaví. Naše týmy mohou mít hodně vyrovnanou bilanci na konci základní části a výhry ve vzájemných zápasech nám mohou hodně pomoci.“
O favoritovi na nejužitečnějšího hráče sezony a nadějích Johna Walla:
„Je fakt, že John Wall se každou sezonu zlepšuje a zase udělal velký pokrok v letošní pauze. Pokud vydrží zdravý, bude určitě patřit ke kandidátům. Já bych letos nejvíc sázel na Kawhiho Leonarda ze San Antonia, který je dominantní jak v obraně, tak v útoku. John Wall ale určitě bude mít šanci. Vyhecoval ho i Kobe Bryant, který mu napsal na Twitter, že ho vyzývá k získání ceny MVP.“
Bradley Beal, Otto Porter a John Wall v dresech Washingtonu
O změnách v New York Knicks (Satoranského lotyšský kamarád Kristaps Porzingis bude hlavní tváří klubu, Carmelo Anthony odešel do Oklahoma City):
S Kristapsem si píšeme pravidelně, takže jsme dění kolem Knicks hodně řešili. On podle všeho čekal, že Carmelo Anthony bude vyměněn do jiného týmu. Ptal jsem se ho spíš na situaci ostatních hráčů v týmu, které znám. Do Knicks přišel Enes Kanter, což zhoršilo pozici Willyho Hernangómeze a v Oklahomě se zhoršila pozice Álexe Abrinese. Nebyl to tedy moc příjemný trejd pro Španělsko. Teď je v NBA moderní, že se hvězdy spojují do týmů, stavějí velká tria, chtějí se vyrovnat Golden State. Pro nás jako pro Wizards je to dobré, protože hvězdy odchází z východní konference do západní. Doufám, že se Kristaps chopí v New Yorku pozice lídra a tým potáhne. Svými výkony na evropském šampionátu ukázal, že na to má.“
O hvězdném triu Russell Westbrook, Anthony a Paul George v Oklahoma City:
„Jsem velmi zvědavý, jak to bude v Oklahomě vypadat. Stejně jako u Houstonu. V obou týmech se spojili hráči, kteří jsou zvyklí hrát hodně s míčem a sami proti všem, takže uvidíme, jestli jim bude stačit jeden míč. Russell Westbrook je ale tak skvělý hráč, který je schopen fungovat s hvězdami kolem sebe. Těším se na to - stejně jako všichni ostatní.“
O sporech sportovců s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, které vyvrcholily odmítnutím pozvání Stephena Curryho a Golden State do Bílého domu a urážlivým tweetem LeBrona Jamese vůči prezidentovi:
„Celou tu situaci sleduji radši zpovzdálí a moc se k tomu nevyjadřuji, protože nejsem občan USA a jsem tu jako cizinec. Je zvláštní pozorovat, jak na to reagují spoluhráči v týmu a celkově okolí kolem NBA a NFL, kde celá kauza začala klečením hráčů při státních hymnách. Ukazuje to, že sportovní komunita v USA stojí pospolu. Trump je prostě kontroverzní prezident a podobné situace asi budou pokračovat. Při mediálním dnu na úvod kempu padalo spousta otázek hlavně k našim největším hvězdám, co si o tom myslí, jestli by se měl hráč vyjadřovat na Twitteru k prezidentovi a podobně. Všichni kolem Wizards se ale vyjadřují diplomaticky a tvrdí, že to není o Trumpovi jako o osobě, ale o té funkci a instituci, kterou zastává.“
O mladých hvězdách LA Lakers v čele s Lonzem Ballem a jeho kontroverzním otci LaVarovi:
„Některé věci, které jsem přes léto sledoval, byly hodně šílené a hodně se předváděli, aby se zviditelnili. V Americe je to ale hodně časté, že se takhle lidi předvádí, takže to ani není nic zvláštního. Hlavně otec LaVar říkal spoustu nesmyslů, kvůli kterým zřejmě časem narazí, ale Lonzo Ball je úžasný hráč. Viděl jsem hodně jeho sestřihů z univerzity UCLA a poté i z Letní ligy NBA. Je skvělý nahrávač s velkou budoucností. Jsem zvědavý i na celé Lakers. V mládí jsem byl fanda Lakers a sledoval jsem, jak letos podepsali zkušené hráče a postavili zajímavý tým.“
Lonzo Ball v dresu Los Angeles Lakers
O roli novomanžela a životních změnách:
„Teď mám dva a půl měsíce po svatbě, takže je to pořád hodně čerstvé, ale velká změna to pro mě není. S manželkou Annou jsme spolu už šest let a bydleli jsme spolu jak v Seville, tak i potom v Barceloně a první rok ve Washingtonu. Náš vztah tedy nabyl jen nějakého oficiálního statutu. Naopak těsně po svatbě jsem manželku měsíc a půl neviděl kvůli reprezentaci a dalším povinnostem, takže to bylo trochu divné, ale teď už jsme spolu ve Washingtonu a moc mi pomáhá, že se mám ke komu vracet domů.“
