Tisíce mnohem méně slavných sportovců nasazují strnulou masku sfingy, když míjejí třeba i známého člověka. Nadal je jiný. Vřelý, vstřícný. Fajn chlapík z Mallorky.
Onehdy jste mě v Melbourne pozdravil, aniž byste tušil, kdo jsem. Stává se vám to často?
Snažím se chovat mile ke každému. Tak mě doma vychovali. Když si kolem sebe pěstujete přátelskou atmosféru, život je lepší. To je všechno.
Kdy se měníte ze zdvořilého muže ve válečníka, který na kurtu bojuje jako o život?
Nervu se o život. Prostě hraju srdcem, s vášní. Tenis miluju a vždycky jsem se snažil zvítězit ze všech sil. Takhle beru sport. Zato v soukromí jsem tichý, uvolněný, pohodový. Mám spoustu kamarádů.
Laver CupPříloha k turnaji |
Když jste se teď vrátil s trofejí z US Open, na letišti na Mallorce vás vítali příbuzní, do náruče vám skákala nadšená dítka. Jak je pro vás důležitá rodina?
Zázemí je pro mě klíčové. Lidé, které mám rád a kteří mají rádi mě. Nesmírně mi na nich záleží. Je nádherné se mezi ně vrátit, když skončí turnaje a celá ta vřava okolo.
Pořád se bojíte rychlé jízdy autem nebo plavání v hloubce?
Ne, vody už ne. Miluju ji. Miluju potápění, šnorchlování. Na Mallorce si ho vždycky užiju.
Jak vlastně nejlépe odpočíváte?
Líbí se mi cestování po světě. Na druhou stranu je ho někdy až příliš. A tak si nejvíc oddechnu doma, s příbuznými a přáteli. Vyrazíme na vyjížďku na lodi, přespíme na pláži. To je nádhera. Báječně se tak odreaguju od tenisu.
Jak vzpomínáte na některé kruté lekce strýce a trenéra Toniho, který vás třeba nechal hrát zápas v horku bez pití?
Strýček byl určitě pro můj život a zvlášť pro mou kariéru velice důležitá osoba. A pořád je. Nemůžu mu nikdy dost poděkovat za všechno, co pro mě udělal.
Posílal vás vstříc tělesným i duševním útrapám. Štvalo vás někdy, jak přísný na vás byl?
To víte, že jsem se občas bouřil. Dítě někdy úplně nechápe, co je pro něj dobré. Až když jsem dospíval, poznával jsem, jak mi pomáhal, abych byl silnější a odolnější. Díky Toniho výcviku můžu na kurtu snáz čelit všem výzvám a krizím, díky němu jsem se dokázal vrátit na ATP Tour po zraněních. Teď jsem mu za jeho výchovu vděčný.
Od nové sezony s vámi nebude cestovat po turnajích. Vyhrál jste US Open tak trochu i pro něj? Byla to vhodná rozlučka?
Tak to nevnímám. On a další členové týmu mi pomohli ke všem mým grandslamovým trofejím. Já se s ním neloučím. Bude řídit mou tenisovou akademii na Mallorce, kde denně trénuju, když jsem doma. Takže to neznamená, že jsem ho někam odstrčil. Že už ho nechci vidět. Naše domy stojí hned vedle sebe. Pořád jsme si velice blízcí.
Jako kluk jste často hrával fotbal. Ještě si občas kopnete?
Už moc ne. Jen lehce s kamarády.
Bojíte se o svá bolavá kolena?
Jistě. O kolena, chodidla, kotníky. Musím na sebe dávat pozor. Až skončím s tenisem, zase se k fotbalu vrátím a zahraju si naplno.
Jako dítě jste musel volit mezi ním a tenisem, že?
Ano, ve třinácti. Fotbal jsem nehrál špatně, ale nemohl jsem stíhat víc věcí najednou. A s raketou mi to přece jen šlo o trošku líp.
Fotbal se vám líbil, radost z gólů a vítězství jste mohl sdílet s ostatními. Byl jste úspěšný v Davis Cupu. Jak pro vás byl výjimečný Laver Cup, v němž jste utvořil tým s obvyklými rivaly?
Těšil jsem se na to, že s Rogerem (Federerem) a dalšími kluky vytvoříme týmovou atmosféru. Před jedním tréninkem v Praze jsem vstával po šesté ráno. Z Laver Cupu mám zážitek, na který dlouho nezapomenu. Diváci skvěle fandili. Bylo mi ctí, že jsem si mohl zahrát čtyřhru s Rogerem. Z laviček nás povzbuzovali Björn Borg a John McEnroe... Dali jsme do toho všechno. Byli jsme u zrodu něčeho naprosto výjimečného.
Tyran Toni: Rafael je můj malý maniak Rafael Nadal a jeho strýček Toni Nadal (vlevo) s trofejemi pro vítěze Roland Garros. Muž se 16 grandslamovými tituly položil ruku na rameno chlapíkovi s 19 vzácnými poháry a šibalsky se usmíval. Rafael Nadal výjimečně předběhl jinak výřečnějšího Rogera Federera, který se nadechl k odpovědi na otázku, jak velkou výhodu skýtá týmu Evropy možnost složit ze dvou idolů jeden deblový pár. „Teprve se uvidí, jestli to vůbec bude výhoda, viď?“ pravil rozverný Nadal ve středu na Staroměstském náměstí a Federer vesele přikyvoval. Oba jsou velmistry své branže. Letos si spravedlivě rozdělili triumfy na čtyřech největších akcích. Patří mezi deset nejlepších tenistů všech dob. Oba dělají své profesi báječnou reklamu, což svou ochotou dokazují i v Praze. Zvlášť z Nadala čiší obyčejnost a přirozenost člověka zranitelného, s řadou slabin. Je závislý na rodinné pohodě. Nejhorším obdobím v kariéře se protloukal po únoru 2009, kdy se dozvěděl o vážných neshodách mezi svými rodiči. Žádná oslava! velel strýc Tolikrát překonal bolest. Ve třinácti ovládl žákovské mistrovství Španělska se zlomeným malíčkem na levačce, v níž drží raketu. „Prst jen tak volně visel, ochablý a bezvládný,“ líčil v životopise Můj příběh. Když se třeba zdálo, že padne vyčerpáním, ještě ze sebe vyždímal potřebnou energii. Leč potíže mezi tátou Sebastianem a mámou Anou Maríou mu způsobily nesnesitelná muka. Netrénoval s obvyklou vervou, v zápasech nebojoval tak zuřivě jako jindy. Prohrál dokonce i na milovaném Roland Garros, kde byl čtyři roky předtím a pět let poté neporazitelný. „Rafaelova matka se trápila, což on velmi těžce nesl. Je velice citlivý, fixovaný na rodinu,“ řekl před časem Toni Nadal, milující strýc a až tyranský trenér v jedné osobě, v rozhovoru pro MF DNES. Úmyslně srážel synovcovo sebevědomí. Ostatní chlapce ze své skupiny pustil domů, zatímco Rafael sbíral míče a zametal kurt. Zakázal příbuzným oslavu jeho triumfu na mezinárodním klání v Jihoafrické republice a po příletu ho brzo ráno hnal na kurt. Věděl, že hoch drsný dril vydrží. V Nadalovic klanu platil Rafa za nemotoru. Od jeho starších příslušníků odmalička snad milionkrát slyšel: „Nehrb se. Pozdrav slušně. Nemluv s plnou pusou.“ Výsledek? Skromný, vstřícný a obvykle přívětivý šampion. Netříská raketou, mizerně řídí Než po jednom utkání ve Wimbledonu sestoupil 20 schodů a urazil 50 metrů z terasy u tiskového střediska k šatně, uběhlo aspoň 15 minut. Pózoval fanouškům, podepsal vše, co mu podstrčili. Objímal známé, odpovídal reportérce, která ho natáčela na mobil. Na US Open uchvátil Václava Šafránka, jenž o něm při svém prvním startu v hlavní soutěži na grandslamu básnil: „Chová se neuvěřitelně, každého pozdraví. Přitom venku po něm lidi úplně šílí.“ Nadal netříská raketami. Nevíří okolo něj skandály. Léta chodí s láskou ze střední školy Franciskou. Ví se o něm, že je ve své opatrnosti až šíleně úzkostlivým řidičem. Ač je hrdým ostrovanem z Mallorky, dřív se bál plavat do hloubky, v níž nedohlédl na dno. Byť se může pyšnit oslňující sbírkou trofejí a vydělal stovky milionů dolarů, dál přemáhá stres. Čelí mu řadou rituálů, na kurtu si pečlivě rovná láhve s pitím. Před každou výměnou si popotahuje kraťasy, hladí si nos a rovná vlasy. „No jo, Rafael... Můj malý maniak,“ řekl strýc Toni. „Jeho zvykům nerozumím. Nelíbí se mi. Začal s nimi jako kluk, když byl nervózní. Říkám mu: Přestaň! Ale marně.“ |
