„Rádi sem jezdíme, protože jsou tady prima lidi i hezká krajina,“ pochvalovala si Dana Zátopková, když v rožnovském Valašském muzeu usedala k obědu i s dalšími členy Českého olympijského výboru. Před sebou měla nalitou slivovici.
„Slivovici mám docela ráda, ale jsem spíš na víno, protože pocházím z jižní Moravy,“ přiznala olympijská vítězka v hodu oštěpem z her v roce 1952 v Helsinkách, která vyrůstala ve Vacenovicích u Hodonína (velký rozhovor čtěte zde).
Důvodem návštěvy byla vzpomínka na jejího muže a několikanásobného olympijského vítěze Emila Zátopka. Už popatnácté se totiž běžel závod na jeho počest, který končil v rožnovském skanzenu. Právě zde, na Valašském Slavíně, je také pochovaný.
Pro Danu Zátopkovou to byla rovněž společná oslava narozenin, oba dva se totiž narodili ve stejný den.
„Jednou jsme si to tady byli s Emilem prohlédnout, protože pocházel z nedaleké Kopřivnice a jeho rodiče z Valašska. Hrozně se nám tady líbilo, na podzim byly nádherně zbarvené stromy,“ zavzpomínala Zátopková.
„Tehdy tady hrála cimbálová muzika a bylo hodně lidí. Šli jsme se podívat do zdejší kapličky, kolem níž je několik hrobů. Bylo to tak pěkné, že jsme si řekli: Tady by se dobře spinkalo,“ popsala návštěvu skanzenu, která rozhodla o místě posledního odpočinku jejího manžela.
Uděláme z toho olympijský hřbitůvek, říká Zátopková
Emil Zátopek byl na Valašském Slavíně pochován v roce 2000. Dana Zátopková v sobotu za velkého zájmu návštěvníků k jeho hrobu položila květinu i svíčku.
Veřejnost se Emilem Zátopkem rozloučila v Národním divadle (6. 12. 2000):
6. prosince 2015 |
Připomněla, že ještě předtím umřel slavný diskař Ludvík Daněk, který je zde také pochovaný. Po Zátopkovi následoval skokan na lyžích Jiří Raška. Oba s kořeny ve zdejším regionu. U jejich hrobů se Zátopková také zastavila.
„Řekli jsme si, že z toho uděláme olympijský hřbitůvek pro sportovce z Valašska,“ přiblížila.
Zmínila, že i ve svém vysokém věku atletiku stále sleduje, nevynechá skoro žádný přenos v televizi
„Kus svého života jsem strávila na atletickém stadionu a měla jsem docela úspěšnou kariéru,“ řekla se skromností sobě vlastní žena, jež se také stala dvakrát mistryní Evropy a kromě zlata má doma i jedno olympijské stříbro.
„To nemůžete hodit za hlavu, poznamená vás to na celý život,“ ujistila.
Všímá si, jak se nejen hod oštěpem, ale všechny sporty mění. Jsou rychlejší, dynamičtější, požadují se lepší výkony, vylepšily se tréninkové metody. Když Dana Zátopková začala v roce 1947 házet, používala dřevěný oštěp.
„Pak se materiály měnily. Teď se hází kovovými oštěpy, které jsou pevnější, nechvějí se tolik, drží déle ve vzduchu a lítají dál,“ dodala s úsměvem a chválila, že Česko má i dnes spoustu výborných oštěpařů.
