Místy se skoro zdá, jako by Štěpánka nalákali na sportovní fair play a pak z něho loudili hlavně zpověď o třech nevydařených vztazích s kolegyněmi, tedy s Martinou Hingisovou, Nicole Vajdišovou a Petrou Kvitovou. Jeho výroky „Už žádný vztah s tenistkou“ či „Amorovy šípy lítaj, ať chceme nebo ne“ zní zcela upřímně, ale vyplyne z nich jen málo o tom hlavním a nejzajímavějším, tedy o člověku Radku Štěpánkovi.
Ano, hovoří o něm jiní, třeba hvězdní kamarádi Petr Čech, Pavel Nedvěd a Jaromír Jágr. Shodují se, že je z těch, kdo milují český dres se lvíčkem. Že je družný, společenský, spolehlivý. Sám Štěpánek odpovídá na všechny otázky ochotně, ale zjevně to nejsou otázky, které by šly po podstatě jeho osobnosti. Víc o něm řekne třeba typ hudby, kterou si pouští v posilovně.
Štáb se podívá do jeho domu na Floridě, kde vaří „chleba ve vajíčku podle mámina receptu“. Doma s maminkou se u oběda v rozhovoru o soupeři zábavně rozohní: „Že je taky veterán? Jak - taky? Já jsem v nejlepších letech!“
Jeho otec zavzpomíná na mylná proroctví, že se syn pro tenis nehodí, sám Štěpánek provede krajinou dětství a dojemně ocení oběť celé rodiny pro jeho kariéru.
Šatny, lékaře, tréninky, cesty, hotely, to vše sleduje dokument hodně zblízka, zprostředkuje divákovi poznání, že svět tenisu je uzavřený do sebe a že může hodně bolet. Ale o čem Štěpánek přemýšlí, sní, jaké má názory či pochyby, to se nedozvíme - přestože s ním točili od roku 2014 do letošního jara.
Víme jen, že odpočívá u bondovek, že bere do auta stopaře a že ho tenis pořád hrozně baví. Což je nakonec vlastně ta nejlepší možná zpráva o výjimečném člověku, kterému se dostalo jen polovičatého medailonku.
Radek Štěpánek byl hostem Rozstřelu:
