„Může to vypadat komicky, ale pro nás je prioritou, aby se Petra smála, smála a smála,“ říká Vaněk.
Na US Open zatím nevšední přístup zabírá. Kvitová se bez ztráty setu prohnala do třetího kola.
Překvapilo vás, jak válela v utkání s Francouzkou Cornetovou?
Předvedla nejlepší výkon za dobu, co jsme spolu. Klobouk dolů, jsem šťastný za ni, protože poslední dobou nebyly výsledky nic moc. Získala titul v Birminghamu a lidi měli pocit, že všechno půjde lehce.
ON-LINE od 17:00Sledujte podrobnou reportáž z utkání Kvitová vs. Garciaová |
Jenže na dalších pěti akcích nepřekročila druhé kolo. Proč?
Čeká nás dlouhodobá práce, zabere dost času, než se Petra dostane na ideální úroveň. Musíme být trpěliví. Řekli jsme si, že do konce sezony tomu dáme volnější průběh, aby se nestresovala a šla si tenis pokud možno užít. Pak uděláme pořádnou přípravu na nový rok. Loni žádnou neměla. Nejdřív měla zraněnou nohu, pak pořezanou ruku.
Za tažením k trofeji v Birminghamu se skrývala jakási falešná forma a americké léto znamená dotek reality?
Je to možné. Pospíchali jsme, aby už byla zpátky v tenisovém kolotoči. Pak přijela na trávu a já žasnul, jak hrála. Ale po Birminghamu si na sebe naložila víc, než bylo zdrávo.
Pro řadu expertů byla najednou kandidátkou na wimbledonský titul, což nemohla nevnímat, že?
Slyšela kolem sebe, že je velká favoritka, což pro ni nebylo příjemné. Po Wimbledonu udeřila realita. Hráčky nespí, rvou se o každý balon. Petra chytla blbé losy, začala o sobě trošku pochybovat. Ale vidíme, že pokud se dobře vyspí, umí hrát skvěle. Je jen otázka času, kdy svoje schopnosti probudí.
Co ji teď nejvíc brzdí?
Hrála málo zápasů. Zatímco ostatní holky jich stihly okolo padesáti, Petra jich má osmnáct. Potřebuje vybojovat těžké bitvy, ani její tělo ještě není úplně připravené. Tenisová kondice je jiná, než jakou naberete na soustředění v horách. Občas se objeví malé zranění, natáhne si sval na noze, zabolí ji břicho. Péťa si potřebuje zvyknout, makat a pomalinku se zlepšovat.
Někdy ji stíhají děsivé vzpomínky. Necítí se dobře v davu. V tenisu se ruchu nevyhne. Co s tím?
Když chodí mezi lidmi, snažíme se být co nejblíže k ní, aby věděla, že má krytá záda. Je k sobě hodně tvrdá, o některých věcech nemluví, bojuje s nimi vnitřně sama. Náš model fungování může vypadat komicky, ale prioritou je, aby se na tenise smála, aby se pořád smála a zase se smála. Radši někdy oželíme i trénování. Když bude mít dobrou náladu, sama bude chtít pracovat. Musí mít chuť, protože hráčka, která toho už tolik dokázala, si totiž klidně může říct: „Proč mám hrát dál?“ Kdyby skončila, všechny by nás to mrzelo.
Opatrné našlapování okolo tenistky vám trenérskou práci neusnadňuje, že?
Kdyby byla typ hráčky, která potřebuje mít natlučené stovky hodin na kurtu, byl by to problém. Ale u Petry záleží hlavně na hlavě. Když ji bude mít čistou, bude ve své bublině, tak nepotřebuje skoro vůbec trénovat. Je to v ní, a když se naladí, bude zabíjet míče odkudkoliv.
Co kdybyste na ni víc tlačil?
Když bude mít chmury a my ji s Davidem budeme drtit těžkými tréninky, ještě víc se do sebe zavře a bude to kontraproduktivní. Jsme šťastní, že vůbec hraje turnaje. Opakujeme jí, že je zázrak, že drží raketu.
Jak ji zaručeně rozveselíte?
Péťa je trošku jako kluk. Většinou se hecujeme stylem vidličky do žeber. Tak dlouho si ze sebe děláme srandu, až jeden poví: „Hele, neštvi mě!“ My Petru popichujeme, ona popichuje nás. Řekne, že se jí nechce na trénink. My odpovíme, že se nám s ní nechce jít někam jinam.
Směje se na vás i při střídání stran. Provokujete ji?
Jo, i v tréninku na ni dělám gesta: „Úsměv!“ Ona už jako zuří: „Ježiši, nech mě!“ V zápase nejsme u ní, nemůžeme s ní mluvit. Když se jí ve středu nepovedl jeden game na servisu, ukazovali jsme: „Klídek! To dohraješ v pohodě.“ Chceme, aby zůstala v dobré náladě a nezačala panikařit. Pohoda je teď klíčová. V úterý jsme ani nepřemýšleli o tom, že bychom z Manhattanu jeli na kurty. Dali jsme den volna. Stejně to uděláme ve čtvrtek. Ať se na tenis těší a zkusí si ho užívat.
Petra Kvitová odvrací míček v zápase druhého kola US Openo proti Alizé Cornetové.
Podobný režim drží v New Yorku už třetím rokem. Prospívá jí?
Ano. Ono to nefunguje vždycky. V Cincinnati dostala den a půl volno a pak měla při zápase se Stephensovou tuhé nohy. Ale je fakt, že jeden můj kolega říkal: „Makat umí každý vůl, ale dobře si odpočinout dovede málokdo.“
Tady na US Open se jí začalo dařit podání. Zaměřili jste se na něj v poslední době?
Ani bych neřekl. Je fakt, že si jím v důležitých okamžicích proti Jankovičové i Cornetové pomohla. Její ruka stále není ve stoprocentním stavu. Pomaličku se zlepšuje, ale cit musí v některých prstech teprve dojít.
Petra na tiskovce prohlásila, že neví, jestli její údery už dosahují stejné razance jako před zraněním. Co si myslíte vy?
Nejvíc potřebuje zápasovou praxi. Zatím jí chybí jistota. Někdy se zbytečně pokouší soupeřku vystřílet. Přitom tady proti Cornetové rozehrála výměnu a zabíjela až pátý nebo šestý míč. Musí si věřit, že vydrží úderově i kondičně. Její styl vždycky bude stát na vítězných úderech, ale nesmí ztrácet hlavu. Sebedůvěra roste s vyhranými zápasy.
Věříte, že pořád má na největší tituly a dobytí špičky žebříčku?
Určitě. Loni na podzim, když jsme domlouvali moje angažmá, jsem jasně viděl potenciál bojovat o pozici světové jedničky. Pak přišlo zranění... Ale když jsem viděl středeční výkon, zase jsem optimista.
Jaký máte program po US Open? Vyrazíte na asijské turné?
Ano, do Tokia, Wu-chanu, Pekingu a Tchien-ťinu. Pak asi Petra ukončí sezonu. Ale naše plány se můžou kdykoli změnit.
Řešíte nějak její umístění v žebříčku? Kdyby se jí podzim nepovedl, může se propadnout někam do druhé padesátky.
Petra to moc nesleduje. Ví, že když najde víru ve svůj tenis, bodů udělá spoustu. Taky jsem o tom přesvědčený. V Číně to bude těžké, ještě není stoprocentně připravená. Soupeřky nespí. Karolína Plíšková válí, Muguruza je v laufu, Halepová bojuje, Šarapovová se vrátila... My s Davidem všechno směřujeme k tomu, aby byla Petra dokonale připravená na začátek příštího roku.
