Na tribuně sedí Dostálovy sestry i matky, vedle nich vlaje transparent se závodníkovou karikaturou.
Podobně jako dvojnásobný olympijský medailista má i namalovaná postavička veliké bicepsy. „Ty jsem přikreslil sám,“ pobaví Dostál.
Právě stojí na břehu, spokojený po čerstvé výhře a postupu do finále. Na trati pětistovky musel tvrdě bojovat, nechtěl se nechat připravit o výhodnou dráhu pro nedělní boj o medaile.
Anoškin vám hodně zatápěl, že?
Když byl loď přede mnou, tak jsem říkal: Tak mu to nedám jen tak. Zrychlil jsem. Pak jsem si říkal, že už na to kašlu. Asi dva záběry před tím, než jsem si to řekl já, tak si to asi řekl on, protože jsem zpomalil a stejně jsem ho dojel. Asi takhle bych to zhodnotil závod. A v cíli už to bylo jenom kontrolované. Bavilo mě fandění fanoušků, rozhlížel jsem se kolem sebe.
Měl jste čas vnímat fanoušky více než během čtvrtečního kilometru?Dneska jsem si to užíval, no.
Je pro vás zásadní, že jste vybojoval dobrou dráhu pro nedělní finále?
Možná je to dokonce pro mě důležitější právě na pětistovce než na kilometru. Když jsem uprostřed, je to pro mě jednodušší, protože mám největší soupeře hned vedle sebe. Když na ně budu kousíček ztrácet, tak se jich budu snažit držet. Vím, že mám silnější finiše než ostatní.
Berou vám dvě individuální disciplíny více sil než dřívější kombinace kilometr na singlu + čtyřkajak?
Asi tak stejně. Uvidíme večer, jestli nepadnu v osm do postele, snad ne.
Cítíte se na pětistovce lépe než na kilometru?
Ještě jsem letos pětistovku žádnou neprohrál, takže doufám, že to dopadne i teď. Kilák je úplně jiná trať. Ono to sice zní, že to není velký rozdíl, ale pětistovka se dá rubat úplně naplno. U kiláku to člověk musí mít v palici srovnané. Já jsem blázen, magor, takže mi pětistovka jde lépe.
Která trať je pro vás bolestivější?
To má taky svá specifika, kilák bolí déle a trochu méně. Nějakých 700 metrů. Pětistovka tak 300-350 metrů, ale zase bolí hodně. Tím, že je to zhruba jen minutu, tak se to dá vydržet. Kilák je peklo.
Už znáte taktiku pro sobotní finále závodu na kilometr?
Ta je dlouhodobě daná. Trenér (Karel Leština) říká: „Na startu jim ujeď, pak si drž loď náskok, v půlce to zvedni a když povedeš o loď a půl, v posledních bójkách zamávej fanouškům.“ To mi řekl trenér, tak uvidíme (rozesměje se).
Jaký máte vztah s vašimi soupeři? Dáte se s nimi do řeči?
Určitě, nejlíp se baví s těmi, co umějí anglicky. Nebo česky, ale to neumí skoro nikdo (smích). Jen Češi, občas nějaký Slovák. Pak jsou tam Rusové, Bělorusové a ti anglicky neumějí. Já si s nimi občas povídám česky, trochu rusky. Snažím se se všemi vycházet dobře, přijdu na závody, podám si ruku, pozdravím se, taková úcta k soupeřům.
