Strachové se ujal v květnu roku 2012. Dávno nejezdila výsledky hodné mistryně světa, pod trenérem Šťastným se v posledních dvou letech zhoršovala a trápila. Mayrhofer ji chtěl dostat zpátky na vrchol.
O dva měsíce později česká lyžařka zkolabovala, pět dní ležela v nemocnici v umělém spánku. Diagnóza? Nezhoubný útvar v oblasti hypofýzy, který jí ale lékaři odstranili.
„V tu chvíli jsme nevěděli, jestli se vrátí na svahy, nebo ne,“ vyprávěl Mayrhofer.
Vrátila se.
„A hned první sezona byla dobrá, ta druhá možná náročnější, čekala od sebe trochu víc, ale dělali jsme drobné krůčky kupředu a zvládli to. To byl důvod, proč se vrátila na podium. Nepřišlo to hned, ale postupně začala zrychlovat a první podium po návratu to pak celé spustilo. Začala si věřit a pak skoro celou sezonu stála na stupních vítězů,“ popisoval trenér.
Vrátil ji mezi nejlepší slalomářky světa, spolu získali i bronzovou medaili na mistrovství světa před dvěma lety. „To pro mě bylo hodně emotivní. Vždyť jsme začínali někde kolem 25. místa a skončili na vrcholu. Bylo to skvělé.“
Mluvíte o velkých emocích při zisku bronzu na mistrovství světa před dvěma lety. Jak emotivní bylo slyšet, že další, olympijskou sezonu už nepojede?
Bylo to takové, jak to řekla ona sama. Vždycky je tam něco. Teď je ta příští sezona olympijská, pak je zase mistrovství světa v Aare, kde před sedmi lety vyhrála. Vždycky vás něco čeká. Měla pocit, že už v ní není dost energie, že už nechce závodit. Ta jedna sezona vám vezme spoustu sil už během přípravy, při letních trénincích. Ona to ví a je pro ni rok od roku těžší závodit s mladšími. Asi je správný čas na to skončit. Chce mít rodinu a rodina je víc než medaile.
ODCHÁZÍM. Lyžařka Šárka Strachová se loučí s kariérou.
Cítil jste z ní během sezony, že už si kariéru neprodlouží?
Necítil. Ona je osobnost, která ze sebe chce každý den vydat to nejlepší. Vlastně jsem to netušil ani v Americe. Chtěli jsme v posledních závodech dvakrát dojet na stupních vítězů, na tom jsme pracovali a bylo skvělé, že se to jednou podařilo. A tam taky zjistila, že už nemá dost energie na to, aby se pustila do další přípravy.
Mluvíte o ní jako o velké osobnosti. Bylo někdy složité s ní pracovat a vyjít?
Pro mě to bylo skvělé (usměje se). Rakouské holky jsou horší. Když jsem přišel k Šárce, věřila mi a dělala vše, co jsem jí řekl. A my měnili úplně všechno. Od fyzického tréninku po techniku. Samozřejmě měla svůj názor a věděla, co má dělat, ale bylo skvělé s ní pracovat, měli jsme dobré vztahy. Věděla, co po ní chci a dělala to. Těch pět let s ní bylo možná úplně nejvíc z mé trenérské kariéry. To ale teprve uvidíme. Každopádně to bylo speciální.
Vzpomenete si na moment, kdy jste na ni byl nejpyšnější?
To jsem byl velmi často. Vlastně od úplně prvního závodu, kdy se vrátila po zdravotních problémech, to jsem byl opravdu velmi hrdý. Pak samozřejmě na mistrovství světa v Beaver Creeku a logicky když zajela dobře. Ale byl jsem pyšný i na tréninku, když jsem jí řekl, aby něco změnila a ona to udělala. Vážně s ní byla radost pracovat.
Co bylo unikátní na jejím stylu jízdy?
Od mládí měla výbornou stabilitu a výtečnou základní techniku. Vždyť vypadávala jen minimálně. Otec jí pořád opakoval, že musí vždycky dojet do cíle a tím pádem neuměla riskovat. To jsem se v ní celých pět let snažil změnit, že musí riskovat, protože pokud chce vyhrát, riskovat prostě musí. Ale nebylo snadné vytlačit jí to z hlavy. A občas už jí chyběla i ta energie a výbušnost, kterou mají mladší slalomářky.
Byla skvělá i v tom, jak se dokázala připravit na velké akce, i když nepatřila k největším favoritkám. Čím to bylo?
Tam hrálo roli více věcí. Ostatní soupeřky byly třeba nervózní a Šárka se naopak dokázala vždycky zklidnit a věděla, čeho chce dosáhnout. Občas jí ale taky scházela energie, jako na hrách v Soči. Jela tam skvělý slalom v kombinaci a pak jsme na tom místě zůstali, což byla možná chyba, asi jsme měli odjet. Pak byla mentálně unavená a slalom pro nás byl zklamáním (dojela desátá.)
Myslel jste si tehdy, že po sezoně skončí?
Myslel. Hodně jsme spolu mluvili a ona pak najednou řekla, že ještě nechce končit. Bylo to dobré rozhodnutí, protože ty další tři roky byly skvělé.
Šárka Strachová na trati slalomu na mistrovství světa ve Svatém Mořici.
Skvělé bylo i páté místo, kterým se letos ve Svatém Mořici loučila s mistrovstvím světa.
Pro Šárku ano, ale já to těžce nesl.
Kvůli nepovedenému prvnímu kolu, které jste stavěl?
Přesně tak, právě v něm ztratila (zajela devátý čas). Hodně jsme se o něm bavili a já chtěl postavit něco, co by úplně nesedělo ostatním, ale to není správná cesta. Lepší je postavit něco přímo pro vaši lyžařku, něco, co umí nejlépe. Navíc při inspekci prvního kola moc nemluvila, byla do sebe uzavřená a před druhým už se bavila, koukala kolem, komentovala fanoušky. Asi si myslela, že už nemá šanci na medaili a to fungovalo mnohem lépe.
Což byl vlastně často i její problém, protože občas chtěla příliš moc. Moc tlačila, byla schopná jít skrz zeď a občas nebyla dost uvolněná. Za těch pět let odjela spoustu skvělých i horších jízd. Nebyla nervózní jako ostatní holky, ale spíš moc stažená. Často jsme se o tom bavili v autě a sama říkala, že měla během těch patnácti let často problém si lyžování užívat. Byla soustředěná, tvrdě pracovala, ale málokdy si to vychutnala. A tahle mentalita a osobnost se těžko mění.
Přesto se za těch 15 let hodně změnila.
To je pravda. Když jsme spolu začínali, nemluvila, nesmála se. My pak začali se svými rakouskými vtipy a ona sama první dva roky sem tam něco vtipného prohodila, ale spíš zřídka. Po těch dvou letech se to změnilo, její osobnost se změnila a i její přístup k lyžování, k životu. Náš servisák je zábavný chlapík, já jsem někdy možná trochu tvrdší, ale také dovedu být vtipný a to pro ni bylo dobré, taky trochu psychicky relaxovala. Bylo to úplně jiné než za jejího otce, který ji pořád tlačil.
Byla také každým coulem profesionálkou. Je to důležitá vlastnost pro to, aby sportovec získával medaile?
Může fungovat i to, že jste v pohodě, protože jiné holky jsou nervózní a moc soustředěné. Říkají si: Musím to udělat dnes a jen dnes. Někdo je holt v pohodě a zvládne to. Viděli jsme to na mistrovství světa, kde někdy zazáří lidé, kteří nejsou tak dobří na Světových pohárech. Šárka byla profesionálka v přípravě i při změně techniky. Což je dobrý základ, ale v těch dnech D musíte být uvolněný. A ona byla tak nějak normálně uvolněná (zasměje se).
Jedna trenérská etapa pro vás právě skončila. Co vás čeká dál?
Měl jsem pár nabídek z různých zemí, ale asi se vrátím zpátky do Rakouska. Už loni chtěli, abych byl trenérem technických disciplín u žen, ale tehdy jsem odmítl, chtěl jsem dokončit svou práci s Šárkou. Teď se můžu vrátit a myslím, že to bude to nejlepší. Máme v týmu nadějné mladé slalomářky.
Které třeba porazí fenoménku Mikaelu Shiffrinovou?
Samozřejmě, ale to je velmi těžké.
Boj o život i rozchod s otcem. Pusťte si příběh Strachové:
