Tomáš Krupa, bývalý trenér Tomáše Berdycha, skončil před Australian Open s Jiřím Veselým a stará se už jen o Barboru Strýcovou. Veselý se vrátil k Jaroslavu „Bobovi“ Machovskému, kouči z juniorských let.
Petra Kvitová ukončila sedmiletou spolupráci s Davidem Kotyzou a po krátké epizodě s Františkem Čermákem je od US Open bez kouče.
Po Čermákovi sáhla Lucie Šafářová, která se v září rozešla s Kanaďanem Robem Steckleym, pod nímž hrála od roku 2013. Kdysi dávno ji vedl i Kotyza.
Berdych se rozhodl po rozchodu s koučem Danielem Vallverduem z Venezuely (spolupracovali rok a pět měsíců) angažovat wimbledonského šampiona Gorana Ivaniševiče. Lukáš Rosol byl krátce s Jaroslavem Levinským a Andriánem Sikorou.
Karolína Plíšková nejdřív „přebrala“ sestře Kristýně Iva Mináře a teď po skoro dvou letech už nebude v příští sezoně s Jiřím Vaňkem.
Připomínají vám tyto propletené (a často velmi křehké) vztahy telenovelu? Jenže se jedná o realitu tenisového světa. Hráči mění trenéry, trenéři mění hráče.
Jenom letos sledovanost stoupla, protože se to týkalo nejlepších Čechů. „Jde spíš o shodu náhod, že se to sešlo v jednom roce,“ myslí si Jiří Fencl, dlouholetý kouč Lucie Hradecké.
Omezený počet špičkových trenérů v Česku
Ale jak si vysvětlit, že se trenéři u elitních českých tenistů takhle „točí“?
„Trenérů, kteří by byli dokázali se špičkovým hráčem pracovat, je omezené množství. Ať už je to kvůli zkušenostem, schopnostem nebo třeba ochotou cestovat na turnaje po celém světě. Spousta dobrých koučů raději zůstává doma. A není moc českých hráčů, kteří by chtěli sáhnout po zahraničním trenérovi,“ odpovídá Fencl.
Jiří Fencl „Závidím trenérům ve fotbale nebo v hokeji, že můžou řvát na rozhodčí i na hráče a stres ventilovat. Můžou vystřídat, vzít si oddechový čas. My jenom sedíme a nemáme velkou možnost se zápasem něco udělat.“ |
Navíc profese tenisového trenéra má oproti kolegům z jiných sportů specifika, o nichž Plíšková i další reprezentantky mluvily na Fed Cupu.
„Ano, hráči si trenéra platí, aby na ně byl pes. Je to bizarní situace,“ souhlasí kouč Fencl.
Ve fotbale se o kvalitní šéfy laviček kluby přetahují, přeplácí je. Ve špatném období se řeší jejich odvolání.
Na kurtech se spolupráce domlouvá většinou na podzim tak, aby mohli tenisté pracovat s novým koučem ideálně celou další sezonu. A aby trenéři naopak sehnali práci jinde. „Za nás to fungovalo bez smluv, na podání ruky a nikdy nás nenapadlo, že bychom si dávali výpovědní lhůty či odstupné. Nikdy jsme se nerozešli třeba v červnu. Byli jsme rádi, že nějakého trenéra máme, že ho můžeme zaplatit,“ říká Jiří Novák, česká jednička z přelomu tisíciletí a nyní prostějovský trenér.
Ovšem doba se změnila, smlouvy se běžně uzavírají. Navíc když Novák válel v elitní desítce mužského žebříčku, ještě nebyly časté rozšířené týmy odborníků - kromě kouče na tenis do něj teď patří kondiční trenér, fyzioterapeut, mentální kouč, manažer...
Tenisté bez trenéra dlouho nevydrží
Trenérské změny v současnosti ovlivňuje rovněž móda takzvaných „superkoučů“, legendárních hráčů z minulosti, grandslamových vítězů.
Jiří Novák „Superkouči jsou finančně zabezpečeni a dělají to spíš z lásky k tenisu. Pak jsou trenéři existenčně závislí na funkci, je to pro ně obživa, přičemž musí většinu roku žít odtrženi od rodin. Na nich proto leží daleko větší tlak. Ale není tak strašný jako třeba ve fotbale nebo hokeji.“ |
Berdych a spol. si je vybírají, aby jim pomohli dosáhnout podobných úspěchů. Stačí se podívat na prvního muže světa Andyho Murrayho, jemuž se vyplatil návrat k Ivanu Lendlovi.
„Ale ty superkouče si může dovolit jenom absolutní špička. Navíc fungují jako doplněk k trenérům, kteří dělají s hráčem každodenní práci. Ale členy týmu není lehké vybrat. Je ohrožena vzájemná chemie, Musí to být lidé, kteří si vyjdou vstříc,“ naráží Fencl na další důležitý faktor vztahů mezi tenisty a jejich trenéry.
Musí si rozumět lidsky bez ohledu na to, jestli je kouč „kamarád“, nebo osobnost pyšnící se mnoha tituly. Vždyť společně tráví jedenáct měsíců v roce, cestují spolu, bydlí v jednom hotelu, často ve stejném pokoji. Nedivte se, že si pak lezou na nervy a když vzájemné napětí přesáhne únosnou mez, rozejdou se.
Přesto tenisté dlouhodobě bez trenéra nevydrží. Ačkoliv záleží, v jaké fázi kariéry se nacházejí. „Ale každý hráč trenéra potřebuje. Přijde doba, kdy stejně někoho bude chtít. A tenisový kouč musí být v tom rozšířeném týmu šéf,“ tvrdí Fencl.
Takže Kvitová s Plíškovou nejspíš samy dlouho nebudou. Po dovolené se pustí do hledání.
Jak jim - i dalším krajanům - nový impuls pomůže? Dívejte se na „tenisovou telenovelu“ i v roce 2017.
