Válečníci se podruhé v řadě proklestili do finále, v něm chtějí alespoň potrápit superbasketmany z Nymburka, na jejichž půdě boj o zlato vypukne už ve středu.
Domácí zápas hrajete v pátek opět na zimním stadionu. Co vás k repete vedlo?
Bereme to jako odměnu hráčům i našim fanouškům. Loni bylo finále na zimáku super, přišlo 4 850 diváků, opravdu jen v rozích zůstalo volno. Strašně rádi bychom náš ligový rekord překonali, je to moje tajné přání, ale půjde o těžký úkol. Loni byl boom, město tím žilo. Budeme spokojeni i se třemi tisícovkami diváků, ale to jsme říkali loni taky a pak jsme byli překvapení.
Je vůbec nějaká šance proti multišampionovi Nymburku?
Letos prohrál jen v Pardubicích. A když nastoupil v play-off VTB ligy proti CSKA Moskva, nejbohatšímu a nejlepšímu klubu v Evropě, odehrál s ním tři vyrovnané zápasy. Ukázal sílu. Hodně se jim povedli mladí cizinci, kteří doplnili naše reprezentanty. A když zapnou... Sami jsme se přesvědčili ve vzájemném zápase. Při prohře by spadli na druhé místo, přijeli soustředění a nedali nám šanci. Ale my nemáme co ztratit. Pro nás je hrozná motivace zkusit vyhrát aspoň jeden zápas, abychom mohli hrát doma dvakrát. Mluvit o titulu je těžké, protože Nymburk se dá porazit, ale ne porážet. Třikrát v sérii je to skoro nereálné.
Měl by vůbec hrát českou ligu?
Pro plno lidí jsme vítězové, protože Nymburk do toho nepočítají, i když já takhle nevidím. Nymburk tady je, jde o český tým, patří sem. Kluby odsouhlasily, že má úlevy a hraje míň zápasů. Dokud bude takhle silný, bude těžké hrát na titul. Na druhou stranu je to pro soutěž škoda. V Německu, na Slovensku nebo v Rakousku může každý na začátku sezony doufat v titul, mají to zajímavější.
Zase budete druzí. Máte i druhý nejsilnější rozpočet?
Nemyslím si, ale určitě jsme v horní polovině. Všichni ukazují, že ho máme veliký, ale to nemáme. Netajíme ho, se vším všudy, tedy i s halou, je 12 milionů korun. Na A-tým nejde ani polovina, myslím na hráče. Nic světoborného, jsou tu bohatší kluby, které dávají do kádru víc. Ale nebude jich moc. Nymburk je mimo, s ostatními jsme srovnatelní.
Jak cenné je předčit Pardubice a Prostějov, tradiční rivaly?
Pardubice byly největší favorit. Skládaly tým s ambicemi na finále, ale nakonec skončily v základní části až páté, teď ještě hrají o třetí místo. My měli sezonu nejkonstantnější až na krátký výpadek, zasloužili jsme si druhou příčku po základní části a výhodu domácího prostředí v play-off. A i kdyby semifinále došlo do pátého zápasu, byl jsem přesvědčený a klidný, že to uhrajeme. Plná hala by nás k tomu dohnala.
Co znamená očekávaná obhajoba titulu vicemistra?
Obrovský úspěch. Finále v soutěži, kde je Nymburk, je skoro maximum. Nechci říkat, že se o to nepopereme, ale Nymburk útočí na třináctý titul a je vlastně nemožné, že by ho nezískal. Pro nás je finále neskutečné, jsme v něm podruhé v historii a podruhé za sebou. Bereme to úplně stejně jako loni.
Čím to, že druhý rok po sobě držíte až špičkovou výkonnost?
Dal tomu ráz začátek sezony. Až do Vánoc jsme byli díky porážce Nymburka v Pardubicích na prvním místě, udělali jsme si dílčí náskok a měli čtrnáct výher v řadě. Fakt se nám dařilo. Logicky jsme celou sezonu jsme v takovém módu neudrželi, ale pořád jsme byli druzí, a zaslouženě.
Ale zdálo se, že jste přepálili začátek ligy, protože pak jste měli menší útlum.
Žádný tým kromě Nymburka nevydrží hrát celou sezonu v úplně špičkové formě. Hodně bylo vidět, že jsme vyhráli v Ústí poslední střelou, v Prostějově v poslední vteřině, ale my podobně smolně plno zápasů prohráli, minimálně půlku o bod nebo v prodloužení. Jenže jsme i tak věděli, že naše výkonnost není špatná, bohužel přišla zranění.
A že jich bylo. Před play-off vám scházelo pět klíčových hráčů, dosud nehraje kapitán Houška.
Postupně se začleňovali, ale byli bez tréninku, tedy ne ve stoprocentní formě. Bylo to letos až extrémní, my ani všechny problémy neříkali. Vyoral měl potíže s palcem u nohy, a i když nebyl na marodce, týden před play-off netrénoval. Ani Bažant kvůli nemoci. A hlavně scházeli Houška, Pomikálek, Landa, Stria a Jelínek. Proto jsme měli z USK ve čtvrtfinále respekt, ale klobouk dolů, jak to kluci zvládli. V hokeji se taky hraje play-off přes bolest, platí to i pro basket.
V čem je kouzlo Válečníků?
Dlouhodobá práce, dobří kluci, sešla se spousta věcí. Máme zkušené hráče a povedli se mladí. Vždycky tady tým držel pohromadě, teď je v Děčíně i kvalita. Začali jsme s českým kádrem, fungovalo to. Po dohodě odešel Bosák. Spousta lidí za tím hledala různé věci, ale on prostě jen nebyl spokojený s minutáží. V době jeho zranění se hrálo dobře a nebyl pak důvod něco měnit a dávat mu 30 minut. Přitom si je zaslouží. Pryč šel i Kaša, za dva kluky jsme přivedli jednoho pivota, tedy Cartera. Což nebylo špatné rozhodnutí, jak se ukázalo. Rychle zapadl do systému a vyztužil sestavu, nehledali jsme hvězdu.
