Přirovnání Luky Dončiče k Luku Skywalkerovi, hrdinovi vesmírné ságy Hvězdné války, není křečovitým pokusem, jak vykřesat pozornost. Naopak, stává se až nečekaně trefným nejen při pohledu do tváří obou blonďatých mladíčků se závažím velkého očekávání.
Se „skywalkerovskými“ motivy si pohrává videorozbor Dončičových silných, ale i slabých stránek.
Někdy se zdá být lehkonohý a šikovný, jindy zbrklý.
Lehkonohý, když se uvolňuje ke střelám zpoza trojkového oblouku.
Šikovný, když vysílá dlouhý pas do protiútoku.
Zbrklý, když si při bránění příliš vystupuje proti svému hráči.
Ale každý moment naznačuje obrovský potenciál slovinského basketbalového Mozarta, který prozatím narostl do jordano-bryantovské výšky 198 centimetrů.
Některým Dončič připomíná Toniho Kukoče, jiní v něm vidí druhého Gorana Dragiče.
Ale tím nejzajímavějším je označení Dončiče za „Larryho Birda mládežnického basketbalu“. Také nepůsobí dominantně po stránce atletické. Je solidním, nikoli vynikajícím střelcem. S chutí nabíjí volnějším spoluhráčům a úspěšně si chodí pro doskoky. Jako by viděl víc než ostatní.
Dončič byl vždy výjimečný. Už ve třinácti letech zamířil z Olimpije Lublaň do Realu Madrid, který mu nabídl dlouholetou smlouvu. Její nynější podoba vyprší roku 2022.
Posbíral tituly i individuální ceny na prestižních mládežnických kláních, korunu jim nasadil loňský triumf v juniorské Eurolize (slovinský megatalent byl v konkurenci o dva roky starších borců vyhlášen nejužitečnějším hráčem turnaje).
Aktuálně drží věkové rekordy áčka Realu. Je nejmladším hráčem, který kdy dostal ve španělské lize šanci zahrát si za královský klub. Bylo mu 16 let, dva měsíce a dva dny, když loni v dubnu debutoval. Mimochodem: po pár sekundách pobytu na hřišti vypálil za tři, úspěšně.
Tehdejší trenérský asistent Žan Tabak, který byl v Realu zodpovědný za rozvoj největších nadějí, ho podle svých slov k nekompromisnímu zakončování sám vyzval. Sám Dončič svou první trefu pro média nekomentoval a ještě dlouho od něj nic neuslyšíme - hráči pod 18 mají v madridském velkoklubu kontakt s novináři zakázaný.
Právě probíhající sezona mu připravila nečekané výzvy. Real po dokonalém ročníku s řadou titulů obměnil kádr, natrvalo do něj posunul i svou šestnáctiletou perlu.
A protože se zkraje sezony zranila křídla Rudy Fernández s Jefferym Taylorem, El Niño Maravilla (Zázračný chlapec) mohl svému otci - někdejšímu slovinskému reprezentantu Sašovi Dončičovi - začít dělat čest také v Eurolize.
To nejlepší z jeho dosavadního basketbalového díla? Sedm asistencí za 13 minut proti Štrasburku. Anebo 12 bodů plus pět doskoků za stejný časový úsek ve čtvrtečním klání s CSKA Moskva. Zásadně omezil své „oblíbené“ ztráty, minul jen jednou z jedenácti trestných hodů a vůbec působí hodně spolehlivým a sebejistým dojmem.
Momenty za zápasu Realu na CSKA, Dončičově nejlepším v Eurolize
Dončič je sice jedinečný, nikoli však jediný basketbalista, který se prosazuje na nejvyšší úrovni už v takhle nízkém věku. Se srbským spoluhráčem a skorojmenovcem Dinem Radončičem a bosenským objevem Džananem Musou z Cedeviny Záhřeb dělají svými euroligovými starty výborný zvuk ročníku 1999 a ukazují, jak nepřebernou studnicí basketbalového talentu bývalá Jugoslávie je a bude.
