Už před oním testem Prokopa jeho navigátor Jan Tománek, který sám Dakar dvakrát jel, strašil, že je tenhle závod jen o bolesti. A nyní už Prokop ví, že nelhal. „Vyzkoušel jsem si, jaké je to sedět v mixéru, protože auto se tomu říct nedá. Jsou tam šílené otřesy a pořád se mlátíte do hlavy. Neříkám, že WRC je pro holky, ale jízda není tak ostrá jak na Dakaru.“
To byl test tak hrozný?
Byl. Ale nejhorší je písek. Jen jsme do něj přijeli, tak už jsem měl lopatu v ruce. Pak jsem kopal tři dny, celý test. Písek je pro mě noční můra a nebýt kurzu na poušti u Dubaje, dělal bych na Dakaru školácké chyby a jen zapadával. Když jsem jezdil po dunách, měl jsem v sobě víc adrenalinu než za poslední roky ve WRC. Bušilo mi srdce, jako kdybych jel dvoustovkou v lese někde po úzkých cestách ve Finsku.
Jediné štěstí pro vás je, že tentokrát z Dakaru vypadla obávaná poušť Atacama.
Ale i tak tam písek bude. Víte, celý závod ve WRC má 350 až 400 ostrých kilometrů, což je na Dakaru průměrná etapa. Závod mistrovství světa tu zmáknete za jediný den. Nejdelší erzeta, co jsem kdy jel, měla 64 kilometrů a to už bylo opravdu utrpení. Na druhou stranu tempo na Dakaru není tak rychlé. Ani to nejde, protože bych to auto zničil. Na testu jsem s ním zkusil jet opravdu rychle a hned mu ublížil.
Hlavní tedy bude opatrnost?
Na testu jsem poznal, že mým největším nepřítelem Dakaru jsem já sám. Jakmile jsem držel vysoké tempo, tak mi v týmu hned mlátili do hlavy, že musím jet vytrvale a nezničit okamžitě auto. Já ale vůbec nevím, která bije. Třeba za to po startu vezmu a po dvou kilometrech mě stejně dojede auto, co startovalo minutu po mně, a já si budu připadat jako blbec. Ale ještě hůř jsou na tom kamioňáci.
Jak to?
Projel jsem se s Tomášem Vrátným (pilot Tatry) a v tom náklaďáku to není o tom, co vydrží auto, ale co posádka. Máloco mě v životě bolelo tak jako jízda v kamionu. V itineráři máte zakreslené tři druhy nebezpečí a kamioňáky vůbec první dva nezajímají. Ty přeletí. To my v osobácích musíme reagovat i na jedničku, protože klidně jedeme 200 km/h a stačí divná nerovnost a auto to nepobere. Když do něj dáte 600 litrů paliva, tak váží 2,5 tuny, což je hrozný kolos, který nejde jen tak utlumit.
Máte cíl? Kategorie aut je plná hvězd a poprvé Dakar pojede třeba Sébastien Loeb, ikona rallye.
Myslel jsem si, že to bude větší pohoda, ale startovka je nabitá. Fakt nevím, co čekat. Říkají, že když se přiblížím dvacítce, tak mě poplácají po zádech. Ale nejde jen o hvězdy rallye, co jedou za tovární týmy, je tu řada silných soukromníků.
I těch se bojíte?
Říkají mi: Hele, oni na to první týden dlabou, ale jedou pořád stabilně. Nemají defekty, nezahrabou se a vytvoří si takový průměr, že postupně stoupají výš. Takže je otázka, kdo je lepší. Jestli ten, co jede jako vylízanej, třeba Carlos Sainz. To je starej chlap, ale letí s autem jak blázen a většinou něco provede. Anebo „turisti“, co sice závodí jednou za rok, ale táhnou jak tvrdí psi. Jak pojedu já? No, až tam se ukáže, co mé ego bude dělat.
Kvůli Dakaru jste i přibral, že?
Ano. Většina českých kamioňáků mi řekla, že nechodí běhat ani do posilovny, ale že se vykrmují. To je jejich dakarská poučka. Já to radši kombinuji, ale jinak se v jídle nehlídám. Jím hodně masa a jím pořád.
Co další rady? Třeba jak to při závodě dělat se záchodem?
Někteří chytráci už si na mně smlsli, že musím mít plínku. Pak mi Tomáš Vrátný řekl, ať to neřeším, že se stejně budu potit a nebudu potřebovat. Prostě nelze věřit všem lidem. Vyznat se v tom prostředí je těžké, protože přijdete za někým pro radu a nevíte, jestli si z vás dělá srandu, chce ublížit, nebo opravdu pomoct. Ale ani Jenda (navigátor Tománek) nic o záchodě neříkal, i když jel Dakar s pohodáři, co zastavili, dali si cigáro a koukli, kam pojedou dál.
Pustíte navigátora za volant? Při přejezdech to bývá časté.
Technicky to nejde, protože auto je velké a mám sedačku hodně vzadu. Nedokážu si představit, že by dosáhl na pedály. Ale už kolem auta chodil, koumal... A vím, že až někde zapadnu, bude vyřvávat, že by za to měl skočit místo mě.
Bude to u vás ojedinělý Dakar?
Dostal jsem radu: Jeď tak, aby sis první Dakar nezprotivil. Jezdím WRC, které je časově náročné. My máme rodinnou firmu, která si říká o pokračování, a Dakar je jedna z věcí, která by při tom šla dělat lépe než právě WRC. Ale během těch čtrnácti dní v mixéru teprve poznám, jestli chci Dakar dál dělat, nebo ne.
