To drobné práče s raketou ho baví. Horáček rád obchází zastrčené dvorce a na jednom z nich minulý týden bedlivě sledoval, jak Strýcová v odpoledním žáru zápolí s Číňankou Wang Čchiang. „Fandil fakt parádně,“ všimla si tenistka. „Super!“
„Bylo to skvělé, užil jsem si to, hrozně jsem si to užil,“ pravil Horáček poté, co Češka vydřela vítězství.
Patří Strýcová k vašim oblíbenkyním?
Ona je takový ten typ, co jsem znal z hazardních her. Trochu jako pouliční rváč, streetwise. Nemyslím to vůbec urážlivě. Znám ty lidi a určitým způsobem si jich vážím.
Komu tu ještě přejete?
Hlavně holkám. Vždycky jsem fandil Tomáši Berdychovi, ale on hraje nudně. Je těžké se u jeho zápasů vzrušovat. Víc mě rajcoval Radek Štěpánek. Ten měl dobré věci. Jenže jak jsem ho teď viděl, myslím, že tohle byla jeho poslední sezona. Jirka Veselý teprve přichází.
To ženy jsou v ráži, že? Zrovna jsou tři v top 10.
To jo. Ale mě zajímají i ty ostatní. Třeba Allertová je bezvadná. U nás na Štvanici vídám Vondroušovou, ta by mohla leccos dokázat. Stejně jako Bouzková. Postupně se drápají nahoru. Sejde se rok s rokem a najednou je tady budeme obdivovat.
Zdá se, že si udržujete přehled. Sledujete tenis pečlivě?
Sleduju. Přece jen jsem byl od roku 1969 bookmakerem. Vždycky se dívám, co bych tak očíhnul. Kdo je podceňovaný a mohl by příště překvapit. Já to vsadím za dvě tři stovky, za nějakých osm deset dolarů přes internet. Ale je to vzrušující.
Všiml jsem si na Facebooku, jak jste opěvoval oči Lucie Šafářové.
Ano, mají zvláštní barvu, jsou takové laserové.
Jak často se vlastně na newyorský grandslam dostanete?
Jakmile můžu. Jsem tady asi pošesté za pětadvacet let. Teď jsem se vrátil po třech letech a už jsem se těšil. Zase vidím, že se areál mění, což je pro Ameriku a New York typické. Něco se zbořilo, něco přistavělo, buduje se nový Granstand. Zatahovací střecha nad centrkurtem je velkolepá. Překvapil mě vzrůstající zájem lidí. Před deseti lety jich na první dva dny přišla polovina. Teď je tu plno, užívají si to tu. US Open se stalo svátkem a součástí newyorského roku. Vítězové jsou tu slavní možná víc než jinde.
Pamatujete si, kdy jste na turnaji byl poprvé?
Tenkrát jsem ještě naposledy viděl Connorse, možná to bylo v roce 1992. Tenkrát nás vypustili z klece, tak jsem šel po jménech, která jsem celý život sledoval v televizi. Hlavně po tom Connorsovi.
To byl váš největší idol?
Líbil se mi. Líbil se mi ale taky Miloš Mečíř, hravá kočka. Víc mě baví hravější typy než bombeři. Narostou do dvou metrů a dávají rány, to mě nevzrušuje. Ale ty vymyšlené smyčky chytrých hráčů, jako byl Mečíř a Korda! Korda se mi líbil, to byl jeden z nejtalentovanějších tenistů, co jsem viděl.
Podnikáte výpravy i na jiné turnaje?
Byl jsem v Austrálii. V Melbourne je to krásné a lidi jsou milí. Vždycky chodím na ty kurty na kraj areálu. Na Češky. Pamatuju si, jak jsem byl na zápasu Ivety Benešové jako jediný divák. Hrála na šestnáctce, na stanici metra nebo nějakého příměstského vláčku.
Ano, tam je dlouhá řada kolejí hned za plotem.
To bylo zábavné. Povzbuzoval jsem ji česky. Viděl jsem Nadala i Federera stokrát, pětsetkrát, ale sledovat ta okrajová dramata je fantastické.
Podíval jste se i na Wimbledon a Roland Garros?
Byl jsem jednou ve Wimbledonu. A mám slíbeno od Jana Kodeše, že mě tam ještě vezme jako hosta.
Jak často sám hrajete tenis?
Jak zdraví a věk dovolí. Jsem členem ČLTK a mám doma tenisový kurt. Začal jsem se učit po padesátce, když jsem se vzdal kariéry kavárenského povaleče.
Pracujete tady?
Ne. Jsem rád, že jsem na pár dnů mimo a úplně si vyčistím hlavu. Dlouho jsem se nikam nedostal. Teď to zase začne - koncert v O2 areně s Jarkem Nohavicou, nové projekty. Jsem šťastný, že jsem tady, v jiném jazykovém prostředí, v jiném světě. Ve světě, který mám opravdu rád.
Jak dlouho se zdržíte a co jste na US Open nechtěl propásnout?
Asi deset dnů. Potěšilo mě každé vítězství českých holek. Záleží na dalším programu, ale je hezké vidět Rogera Federera naživo. To je vždycky nádhera.
