„Před rozhodující bitvou s Prostějovem jsem dostal esemesku od dlouholetého fanouška, že tady žádný takový kapitán ještě nebyl. Že bych si to zasloužil i za to, co jsem v Děčíně prožil za těch 11 sezon. Já mu odepsal, že uděláme pro postup všechno. Jsem rád, že jsme to dokázali a já jsem hrdým kapitánem tohoto týmu,“ těší se z historického úspěchu Houška.
Ve finále jeho Děčín vyzve neporazitelný Nymburk, který je ve finále už potřinácté a zlatý jedenáctkrát v řadě. „Není neporazitelný, nikdo není. I on se porazit dá. My už můžeme hrát v klidu. Nechci říct, že jsme si splnili cíl být druzí. Pojedeme do Nymburka bojovat a věřím, že s námi i hodně lidí. Doufám, že tam konečně bude plná hala, že tam naši vytvoří atmosféru. Užili si to tady, můžou i venku. Ty tři zápasy, tedy nejméně tři, budou oslava, že hrajeme tak výborně!“
Forma Válečníků v pondělním semifinále číslo 5 gradovala. Orly rozsápali 82:63. Už pár minut před koncem bitvy mohli začít slavit.
„Navodili jsme si takovou atmosféru, že je chceme porazit o dvacet. Možná to zní velkohubě, ale cítili jsme, že na ně prostě máme,“ tvrdil Houška. „Je to úžasné, splnění snu, za kterým jsme šli. Momentálně asi není víc, co se dá splnit. Snad jen porazit Nymburk.“
I Děčín si tak podobně jako hokejový Litvínov užívá své malé Nagano. „Bavili jsme se o tom, město je podobné, stejně tím žije. Na severu to letos šlape, i my jsme chtěli úspěch. Finále jsme si zasloužili za to, jak jsme dřeli. A zapsali jsme se do historie.“
