Anglické slovíčko „cool“ má různé významy. Kromě toho, že se tak v současnosti s oblibou označuje něco skvělého, to znamená také „chladný“. A právě těchto různých významů využili organizátoři maratonu na severním pólu, který se má uskutečnit příští úterý. „Nejvíce cool maraton na světě,“ zní slogan extrémního závodu.
„Je to zkušenost, kterou bych jinak neměl možnost získat. Vím, že to bude extrémně náročný závod, ale o to více se na něj těším. Podobné výzvy mám rád,“ říká zlínský triatlet Petr Vabroušek, který už se loni v zimě zúčastnil dvou obdobných běhů na Antarktidě a oba vyhrál.
Petr Vabroušek
Jak se na sever do dějiště závodu dostanete? A budete tam bydlet ve stanech jako na jižním pólu?
Odlétám na Špicberky, odkud budeme o dva až tři dny později pokračovat armádními letadly ruské armády do provizorního stanového kempu, který v těchto dnech budují ruští výsadkáři přímo na severním pólu. Nebudou to individuální stany, jako jsme měli v Antarktidě, ale větší stany pro zhruba deset lidí. Na pólu bychom měli strávit asi jen dvě noci. Počasí ale může udělat změny - podobně jako před dvěma lety na Antarktidě, kde jsme nakonec zůstali o šest dní déle. Hned po maratonu letíme zpět na Špicberky a o dva dny později domů. Je tam povinná dvoudenní rezerva pro případ zpoždění celé akce.
Kde se poběží?
Přímo na severním pólu na kře ledové. Bude vytyčen zhruba pět kilometrů dlouhý okruh.
Jaké tam očekáváte počasí?
Teploty mezi -25 a -40 °C, silný vítr a trvalý sluneční svit celých čtyřiadvacet hodin - na severním pólu už začal polární den.
Bude to těžší závod než maratony na jižní točně?
Všichni, kteří oba závody absolvovali, tvrdí, že ano. Povrch není nijak upraven, takže se mění od ledových ploten přes sypké závěje až po zmrzlé hroudy. Zatímco v Antarktidě zčásti kryly proti větru okolní hory, tady půjde o nekonečnou planinu. Vyloučit se nedá ani útok hladového ledního medvěda, takže trať hlídá několik ozbrojených stráží.
Petr Vabroušek po triumfu v ultramaratonu v Antarktidě.
Troufáte si na vítězství?
To by bylo moc troufalé. Každopádně se o něj pokusím a poctivě se na to připravuji.
Vyhrál někdo na jižním i severním pólu?
Jedné ženě se to podařilo. V mužích, tuším, ne. Takže bych mohl být první.
Jak jste se připravoval?
Osvědčený model se nemění. Celý rok ledové sprchy a běhání venku jen v trenkách i při teplotách těsně nad nulou. Začal jsem opět chodit do kryokomory ve Zlíně, kde jsem pobýval čtyři až pět minut při -160 °C. A něco jsem zase naběhal i v mrazírnách v Uherském Brodě při -26 °C. V rámci rychlostního tréninku jsem v neděli absolvoval maraton v Bratislavě, kde jsem obsadil desáté místo v čase 2:38. A ještě před odletem půlmaraton v Kroměříži.
Ještě k samotnému triatlonu. Zkusíte letos zabojovat o účast na slavném havajském závodě?
To určitě ne. Po patnácti nepřetržitých startech jsem tuto kapitolu uzavřel a soustředím se na další a často lukrativnější závody sérií Ironman, Challenge nebo i nezávislé. Nemusím se stresovat naháněním kvalifikačních bodů a závody si vybírám podle vlastního uvážení a pozvání pořadatelů. Určitě se na Havaj časem budu chtít vrátit po uzavření profesionální kariéry.
Petr Vabroušek na trati Moraviamana v Otrokovicích.
Sezonu jste rozjel proti předchozím pozvolněji. Proč jste se účastnil menšího počtu závodů?
Začal jsem stejně jako ve všech předchozích sezonách - závoděním každý víkend. Je to model, který se mi osvědčil, a nemám důvod na něm něco měnit. Jen mne týden před Isramanem sklátila nějaká viróza a musel jsem zrušit plánovanou účast na garážovém maratonu v Českých Budějovicích.
Jak dlouho jste s následky nemoci bojoval?
Horečky mě opustily až den před Isramanem a výkon to samozřejmě negativně ovlivnilo. Potřetí v řadě jsem titul neobhájil, ale i bronz měl za daných okolností cenu zlata. Závod po prodělaných horečkách samozřejmě vzal více sil, a tak i o měsíc později na Novém Zélandu, kde jsem byl desátý, to ještě nebylo stoprocentně ono. Teď už je vše v pohodě a tělo šlape, jak má. Týden s horečkami jsem jinak naposledy absolvoval asi před dvaceti lety.
