Před rokem měl zdravotní problémy. Takové, po nichž by mnozí okamžitě přestali sportovat. Ne však Jakub Holuša. Opavský běžec jde do všeho naplno. Nic ho nezastaví.
Sotva loni překonal těžký kolaps způsobený špatnou činností ledvin, začal znovu trénovat. A teď je halovým mistrem Evropy. Je na vrcholu. „Však jsem také vrchol své dosavadní kariéry na vrcholu oslavil, ale na vrcholu Moravy,“ usmál se, když vyprávěl, že byl minulý týden v Jeseníkách na Pradědu. Tam si vyrazil i na běžkách.
Holuša vystavuje medaileKdyž Jakub Holuša začátkem března fantastickým finišem vyhrál v Praze halové mistrovství Evropy, mohl si vzít v cíli jakoukoliv českou vlajku. Ale on běžel pro tu, která měla v bílém poli nápis: Opava. „Jsem patriot,“ řekl mílař, jehož evropské zlato, ale i další medaile, které dosud vybojoval, jsou od středy do konce března k vidění v Obecním domě v Opavě denně od 10 do 18 hodin. „Medaile jsou pod vitrínou, jsou hlídané, tak se nebojím, že by je někdo ukradl,“ usmál se český reprezentant, který trénuje v Dukle Praha. |
Není to zázrak, že jste po takových zdravotních problémech mistrem Evropy?
Sám nevím. Asi je. Ale je to i zadostiučinění. Ale když jsem měl ty problémy, tak jsem stejně hned řekl, že znovu budu makat na sto dvacet procent. Možná si nahoře řekli, že s tím stejně nic neudělají, a tak mi to vrátili i s úroky.
Už víte, zda vaše problémy byly z přetížení organismu?
To nikdo neví. Ale bylo toho více. Přetížení, stres, únava.
Nenapadlo vás tehdy, že se na atletiku vykašlete?
To vůbec.
Za jak dlouho jste začal znovu trénovat?
Volno jsem měl čtyřicet pět dní, ale jel jsem ještě na dovolenou, protože jsem potřeboval vypnout.
Říkal jste, že letos koncem ledna jste si myslel, že na halovém šampionátu nepostoupíte ani do semifinále. Proč?
Moje závody v té době nebyly dobré ani na tréninku se mi neběhalo dobře. Vše se zlomilo až v únoru, najednou bylo všechno úplně jiné. Mistrovství republiky, kilometr v Metách, to už jsem si říkal: Ty jo, je to dobré, je to dobré. Ale důležité je, že i když mi to nešlo, nikdy bych nic nevzdal, nevypustil. Pořád jsem šel do toho naplno, i když začátek sezony nebyl dobrý. Hlava je naštěstí tak silná, že mě neúspěchy nezastavily. Dál jsem trénoval a věřil.
Takže zlom přišel díky vaší silné hlavě?
Malinko taky, ale šlo o všechno dokupy. Připravili jsme dobrý trénink a zlomilo se to.
Přišlo vám po titulu z vaší rodné Opavy hodně blahopřání?
Ani nestačím na všechna osobně odpovídat. Snažím se tím prohrabávat, ale... je toho hodně. Třeba pondělí ráno jsem protelefonoval. Je to blbé i vůči mým blízkým. Byl jsem u tety a musel jí říct, že mám čas jenom hodinu. Ale zase to splaskne, v září o nás nebude nikdo vědět.
Ozval se vám i váš první trenér Jan Škrabal?
Ten byl přímo v Praze.
Co vám řekl?
Brečel. Na titulu má velkou zásluhu. Je to odměna nejen pro něho, ale i pro celou jeho rodinu. On atletikou žije a rodina to s ním nemá lehké jako s každým, kdo je pro nějakou věc tak zapálený.
Bude pro vás letošním vrcholem mistrovství světa, které se koná koncem srpna v Pekingu?
Je to vrchol, ale pro mě je největší letošní cíl posunout se na patnáctistovce k absolutní světové špičce, abych zaběhl čas třeba 3:33,32 minuty, abych využil úspěch z haly. Když zaběhnu takový čas, což je můj životní cíl, tak potom už opravdu budu moci závodit s každým a mohou se dít věci. Peking je ještě za dlouho. Uvidím, jaká bude forma.
Co vám k tomu času chybí? Na čem ještě musíte zapracovat?
Nechybí mi už nic, ale musím makat, dřít na sobě, musím zůstat psychicky silný. Díky manažeru Alimu (Juckovi) mám možnost startovat na špičkových závodech. Teď už je jen na mně, abych to vše prodal.
