Dílničku si tahá na zádech v mohutném oranžovém batohu, který mu dle jeho požadavků vyrobili na míru. „Podobné nosí záchranáři,“ říká kouč Marek Lejsek. „No, někdy bych spíš potřeboval zachránit já sám,“ namítá Rybář.
Obsah batohu se řídí heslem: Cokoliv a kdekoliv se může pokazit. Rozepíná zip a ven se vyvalí kapsičky s přehršlí propriet. „Mám zrovna uvnitř trochu čurbes,“ omlouvá se.
Takže: To musíte mít náhradní mušky, patky ke zbrani, řemeny, poutka na hole, nůž, kleště, šroubováky velké, šroubováky malé, klíče, stahovák na úderník, plácačku na dioptr, mikrofon k vysílačce, měřič odporu spouště...
V průhledném kufříku leží náboje (500 v deseti krabičkách), náhradní zásobníky i mířicí kroužky. Právě ten musel při nástřelu před startem smíšené štafety vyměnit u zbraně Ondřeje Moravce, který lamentoval nad horší viditelností.
„Nosím s sebou šest různých velikostí kroužků, k užití od velké mlhy po velké světlo,“ říká šéftrenér. K nim patří rovněž pilníky, když je tu a tam zapotřebí něco obrousit. „Kroužky jsou norské a do zbraní Anschütz nepasují ideálně.“
Při akutní operaci Moravcovy malorážky se navrch Rybář vyptával: „Nemáte někdo zapalovač?“ Nový kroužek se příliš leskl, což střelci vadilo. Potřeboval opálit. Zapalovač nebyl k mání, naštěstí Lejsek pomohl sirkami a svíčkou. „Teď už je mám i tady,“ ujišťuje Rybář.
Oranžový baťoh šéftrenéra Rybáře, rozložený a zvenčí
V postranní kapse batohu jsou energetické tyčinky, kdyby biatlonisty přepadl hlad. Přední skrývá tužky, fixy, stopky i náhradní loga partnerů. „A ještě samolepky českých vlaječek. Jsme hrdobci.“
Když platí Murphyho zákony
K Rybářově nezbytné výbavě na střelnici náleží též vysílačka a destička s terčem a pěti magnety na vyznačení zásahů. K ní připevnil stoh papírů. „Mám na nich střelby ze všech tréninků i závodů od konce ledna. Občas nahlédneme a porovnáváme.“ Lejsek vytáhne tablet. „To já mám svoji kancelář tady,“ ukáže a naťuká do něj poslední položky.
Klíčovou pomůckou je pochopitelně dalekohled. Většina biatlonového světa je má od firmy Carl Zeiss, jenže Češi a Norové od ní už před čtyřmi lety přešli k přerovské Meoptě. „Původní spektiv meopty se nám nelíbil, měl malou světelnost. Ale udělali velký kus práce,“ oceňuje Rybář.
Model jeho dalekohledu (cena 45 tisíc Kč, zoom až 60x) byl původně určen pro britskou Královskou ornitologickou společnost k pozorování ptáků, ale za svůj ho přijali i biatlonisté.
„Zoom čtyřicítka je pro nás optimální. Potřebujeme takový, abychom viděli všech pět terčů najednou,“ říká Rybář.
Vzít na střelnici dalekohled nezapomene, zato v batohu občas cosi chybí. „Tady totiž platí Murphyho zákony,“ zjistil. „Co zrovna potřebuješ, to nemáš. Zrovna teď mi chybí stahovák na úderník. Jeden jsem půjčil, jeden zmizel neznámo kam. Musím si poradit s kombinačkami.“
Trenér žen Zdeněk Vítek se zasměje: „No jéje, já dokážu zapomenout v buňce i celý batoh.“
Rybář má na tom svém nalepené startovní číslo 8, s nímž si dojel Moravec pro bronz ze stíhačky na olympiádě v Soči. Letos už mnohokrát přineslo Čechům štěstí.
Ve čtvrtek i další Moravcův bronz.
